Dcera se rozhodla zvelebit byt. Sebrala samolepky, rukavice a notýsek. Cíl? Drahá nerezová lednice. Výsledek? Růžovo-magnetická poetika. Ticho před bouří. Ale ne mou. Manželka se jen usmívala.

Děti vám zkrátka nečekají na pokyn. Nečekají na rozpočet, povolení ani barevné vzorníky. Děti rekonstruují, když cítí inspiraci. A moje dcera měla včera velký umělecký záchvat.

Z pokojíčku si přitáhla veškerý kreativní arzenál: samolepky, třpytivé magnety, notýsek s propiskou, dvě růžové rukavice a očka jako talířky. Cíl mise: kuchyňská lednice. Ta krásná, drahá, nerezová, co nás stála víc než naše první auto.

V momentě, kdy jsem v kuchyni uslyšel známé „cvak… cvak… šust… tap“, bylo jasné, že se cosi děje. A ano – dělo se. Přišoupla si židli k lednici a dala průchod uměleckému zápalu. (Když si přišoupnu židli já, vítězí žravost.)

Drahá lednice zářila jak japonská reklama na šťastnou rodinu. Motýlci, kytičky, barevná písmena, magnetky s očima a uprostřed růžový notýsek s nápisem: „Sešit pro důležité poznámky“. Podepřený propiskou. Designová symetrie podle školkové estetiky.

HA = 8L6 ???není osmička spíš zrcadlové B???

Nevím, co to znamená, ale nejspíš to byla šifra pro přistání mimozemšťanů. Nebo vzkaz pro tátu: „Nešahej na to, je to moje!“

Dvě červené chňapky visí přesně tam, kde máme senzor na automatické otevírání. Už nefunguje. Ale nevadí. Prý je to „umělecký závěs na ruce“.

Manželka přišla… podívala se… a usmála se.

Neřekla ani slovo. Nepraštila se do čela, nezalapala po dechu. Jen ten mateřský, tichý, rozplývající se úsměv. Kdybych to udělal já, visím hlavou dolů z balkonu ještě teď.

Příběhy ze života ne-obyčejného „ajťáka,“ otce tří dětí, neobyčejnou formou podané. Jiří May je úspěšným spisovatelem příběhů, jejichž autorem je sám život. Pokud o něm chcete vědět víc, čtěte do konce. a zdarma

Pokud chcete číst vice z jeho pera, stačí kliknout na jeden z odkazů níže.

	Kronika rodinného chaosu	Satira