Hospodář si nejčastěji věnec zavěsil do síně na poval neboli na strop, někde se naopak věšel nad dveře, které vedly do síně a uchovával ho až do jara. O Vánocích se z něj bralo zrní, pro magické úkony konané pro zdraví domácích zvířat, pár zrnek se házelo i slepicím kvůli dobré snůšce vajec.

– Známý věnec je z Pardubicka, kde se mu díky jeho kruhovému tvaru říká dožínkové slunce. Má plošnou kruhovou formu, uprostřed byl užší kruh z povřísla, s paprskovitě kladenými stébly obilí do kruhu, klasy jsou na obvodu jen lehce fixovány, takže vypadá jako skutečně zářící slunce.

Velmi důležitou roli v dožínkách hrál i poslední sklizený snop. Měl být co největší a nejtěžší, protože symbolizoval úrodu a sklizeň pro hospodáře. Vázal se ozdobně, někdy do tvaru panáka a zdobil se do mužských nebo ženských šatů. Pak ho ženci a žnečky vezli s hudbou a zpěvem vesnicí a stavěli do stodoly vedle prvního svázaného snopu. Někde bývalo zvykem tento „dožínkový snop“ nechat ve stodole po celý rok až do dalších žní. Říkávalo se mu všelijak. Na Moravě „bába“, na Pardubicku „zlatá baba“, jinde „dědek“, „nevěsta“, „barbora“, „starý“ nebo dokonce „žebrák“.

Ve Vlachově Březí v Pošumaví bylo vázání posledního snopu slavnostní událostí. Když se poslední snopy svážely do stodoly, nechalo se na poli několik snopů, pro které v ustanovený den — obyčejně v neděli odpoledne poslal hospodář vůz, vyzdobený pestrobarevnými fábory a tažený párem volů, který provázeli všichni, kdo v hospodářství o žních pracovali. Vedl je šafář, nesoucí dlouhou, věncem z obilních klasů ozdobenou hůl. Byl oblečen do slavnostního staročeského selského kroje (za staročeského sedláka), měl na hlavě široký klobouk, na krku pestrý šátek, vestu a krátkou kazajku se stojacím límcem, žluté kožené kalhoty po kolena, modré punčochy a šněrovací střevíce, tak jak bylo v okolí Vlachova Březí zvykem.

Když přišli na pole, učinili účastníci slavnosti kruh a v něm byl svázán poslední veliký snop zvaný „baba“ nebo „barbora“. Tento snop byl složen ze tří dílů. Spodní díl byl nejsilnější, prostřední byl méně objemný a nejužší byl díl horní. Každý tento díl byl převázán povříslem. Na prostřední díl navlékly žnečky kabát, jehož rukávy vycpaly tak, aby vznikly ruce. Na horní úzký díl uvázaly šátek a jeho cípy svázaly dozadu. Nakonec „babu“ ještě dozdobili. Hudba spustila, ženci vysadily babu na vůz, kolem přidali ještě několik posledních snopů, které pro tuto příležitost nechali, na ně se posadily žnečky a žebřiňák provázený výskajícími pěšími se vracel zpátky do statku, kde už na všechny čekal hospodář.