Jak se v lese chovat, na co dávat pozor, co dělat když už náhodou pozřete nejedlou houbu a mimo jiné i prima recepty . T o a víc se dozvíte v dnešním článku od Elišky.

Je srpnové ráno a v lese se pomalu rozplývá mlha, kterou prosvěcuje první světlo dne. Vzduch je chladivý, těžký vlhkostí, a dýchá poklidem. Někde v dálce zakřičel sojka a tiše zapraskala větvička. Možná od veverky, možná od srnky, která mě zaregistrovala. Jdu známou stezkou se starým proutěným košíkem v ruce a v kapse nožík, který nedávno přibyl do me sbírky nožů. V lese voní mech, zetlelé listí, kapradí a… houby. Zkušené oko pozná, že „rostou“. A s tím přichází i houbaři.

Z pohledu myslivce je to čas plný krásy, ale i opatrnosti. Houbaření je jedinečné spojení člověka s přírodou, tedy pokud k tomu přistupujeme správně. Ráda bych se s vámi podělila o to, jak se na houby díváme my, kteří v lese trávíme každodenní život, nejen sezónní výlety.

Les není supermarket. Je to domov zvěře.
Každý, kdo vstoupí do lesa, by měl mít na paměti jednu jednoduchou pravdu. V lese není sám. Les není určen jen pro člověka. Je to živý a citlivý organismus, domov nespočtu tvorů. Od srnek a divočáků, přes zajíce, ptáky, ježky, až po brouky a houby samotné. Každý z těchto obyvatel má své místo, svou roli a své potřeby.

Když tedy vstoupíte do lesa, je dobré si uvědomit, že jste hostem. Hlučné hovory, pískání na děti, hlasité pouštění hudby z mobilu nebo křik při nalezení hřibu velikosti dětské hlavy, to vše je v lese jako pěst na oko. Zvěř je plašivá, často se kvůli vyrušení nepřiblíží k napajedlu nebo opustí svá mláďata. Také dodržujeme jedno důležité pravidlo a to VŽDY máme svého pejska na vodítku. Jak pro bezpečí zvěře, tak pro bezpečí psa samotného.

Stejně tak nevcházejte zbytečně do hustých houštin, kam zvěř chodí za klidem. I když si myslíte, že tam čeká největší houbová úroda, cena za jeden hřib není nikdy vyšší než klid právě narozeného srnčete. Můžete snadno narazit i na odpočívajícího divočáka, kterého vyrušíte z jeho siesty a který rád určitě nebude.

Správný houbař sbírá srdcem, ne kvantitou
Když už jste se rozhodli vyrazit na houby, nezapomeňte, že je lepší košík naplněný s rozvahou než přeplněná taška plná neznámých druhů. Hub sbíráme je mm tolik, kolik upotřebíme, nikoli plné auto na prodej sousedovi.

Houby by se měly sbírat do proutěného košíku nebo plátěné tašky, aby mohly dýchat a nerozmačkaly se. Plastové sáčky jsou pro houby past. Rychle se v nich zapaří, začnou kvasit a některé druhy tak mohou být nebezpečné ke konzumaci, i když by jinak jedlé byly.
Při sběru hub nikdy nepoužívejte nůž nebo ruku k vyrýpání celé houby i s podhoubím. Plodnici buď opatrně vykroutíme ze země, nebo uřízneme nožíkem těsně nad zemí. Tím šetříme podhoubí, které je tím pravým „srdcem“ houby. Jeho poškození může zabránit dalšímu růstu. Zvláště u hub hřibovitých dbáme na to, abycho vzniklou jamku po houbě po sobě vždy zahrabali hlínou a podhoubí tak nemohlo vyschnout a trpět. Houby, které nesbíráme, netrháme, neničíme ani nerozkopáváme. I když je nebudeme jíst my, mohou posloužit hmyzu, ptákům či zvěři. Navíc mnoho druhů hub je propojeno s kořeny stromů, a tvoří s nimi důležité ekologické vazby.

Jak si poradit s určováním hub
Z vlastní zkušenosti vím, že i zkušený houbař se může splést. Mnoho jedovatých hub má nebezpečně podobné „dvojníky“ mezi jedlými druhy. Platí proto jednoduché pravidlo: nejsem-li si stoprocentně jistý, houbu nesbírám.
Ideální je nosit s sebou malý kapesní atlas hub, ideálně s reálnými fotografiemi, ne jen kresbami. Velmi rozšířené jsou i moderní mobilní aplikace, které vám pomohou určit druh na základě fotky. Ale aplikace může chybovat, proto berte její výstupy jen jako pomoc, nikoliv jako finální rozhodnutí a za ja osobně bych ji nevolila vůbec.
Mnoho lidí se obrací i na facebookové skupiny a online fóra. I zde ale platí opatrnost. Ne každá rada je správná. Nejlepší cestou je osobní zkušenost, studium a (pokud máte tu možnost) rada od zkušeného houbaře či mykologa. Můj “ přítel na telefonu“ je zkušený houbař a fotograf přírody ze Světlé nad Sázavou Jaroslav Kadlec.

Otrava houbami
Každý rok končí v nemocnicích stovky lidí kvůli otravě houbami. Nejčastěji je na vině záměna jedlé houby za jedovatou. Některé případy končí vážným poškozením jater, ledvin a v krajním případě i smrtí.

Jak poznat otravu houbami?
První příznaky se mohou lišit podle druhu houby. Některé způsobí potíže do hodiny, jiné (jako například muchomůrka zelená) se projeví až po 6 až 12 hodinách, kdy už dochází k vážnému poškození vnitřních orgánů.

Mezi nejčastější příznaky patří:
– silná nevolnost, zvracení, bolesti břicha
– průjem, často s krví
– pocení, malátnost, zrychlený tep
– později poruchy vědomí, selhání jater nebo ledvin

Co dělat při podezření na otravu?
1. Neváhejte a okamžitě volejte záchrannou službu ( číslo 155).
2. Postiženému podejte vodu nebo čaj, ale nevyvolávejte zvracení, pokud k tomu nevybídne lékař.
3. Uchovejte zbytky jídla nebo zvratků,které pomůžou lékařům určit, o jakou houbu šlo.
4. Nepodceňujte ani mírné příznaky. I lehké nevolnosti mohou být předzvěstí těžké otravy.

Prevence je nejlepší lék. Ta začíná v lese, u vašeho výběru houby.

Když se vrátíte z lesa: co s úlovkem?
Po návratu z lesa následuje druhá radost a rou je kuchyňská úprava. Houby jsou nejen chutné, ale i zdravé. Nabízím vám dva jednoduché a ověřené recepty z myslivecké kuchyně, jak je dělám u nás v honitbě.

1. Smaženice po myslivecku

Ingredience:
500 g směsi čerstvých hub (hřiby, lišky, bedly)
1 cibule
2 až 3 plátky špeku (domácí ideální)
sádlo nebo máslo
3 vejce
sůl, pepř, majoránka, kmín

Postup: Houby očistíme a nakrájíme na menší kousky. Na pánvi opečeme špek a dle potřeby rozehřejeme sádlo, osmažíme na něm nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme houby a osolíme. Dusíme, dokud nezměknou a neodpaří se voda. Nakonec přidáme rozšlehaná vejce, trochu majoránky, kmínu, pepře a ještě krátce promícháme. Podáváme s chlebem a ideálně i sklenkou piva.

2. Houbová smetanová omáčka

Ingredience:
500 g čerstvých hub (nejlépe hřiby nebo lišky)
1 větší cibule
2 stroužky česneku
250 ml smetany ke šlehání
1 lžíce hladké mouky
sádlo nebo máslo
vývar (nebo voda)
sůl, pepř, kmín, špetka muškátového oříšku, ocet nebo citron

Postup: Na sádle zpěníme cibuli a česnek, přidáme nakrájené houby a krátce podusíme. Poté lehce zaprášíme moukou a zalijeme vývarem, promícháme, aby se nevytvořily hrudky, a necháme provařit. Když houby změknou, přidáme smetanu a dochutíme solí, pepřem, muškátovým oříškem,kmínem, a nakonec trochou octa nebo citronové šťávy. Omáčka je výborná s houskovým či karlovarským knedlíkem nebo jako doplněk ke zvěřině. Když nezbývá čas, lze podat i s těstovinami 😀

S pokorou a láskou k lesu
Houbaření není jen sběr plodů. Je to forma vnitřního klidu, meditace, kontaktu s přírodou. Každý krok v lese je setkáním se světem, který nás převyšuje svým řádem, tichem a krásou. Pokud se k němu budeme chovat s úctou, odmění nás nejen plným košíkem, ale i hlubším pocitem naplnění.
Buďme tedy v lese tišší, ohleduplnější a pokornější. Sbírejme s rozumem a vařme s radostí.

Ať vám to roste a hlavně. Ať vám zůstane úcta i k tomu, co roste mimo košík.

S mysliveckým pozdravem vaše
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová? Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.