Les je víc než jen shluk stromů. Je to živý organismus, který dýchá, zpívá a šeptá těm, kdo mu naslouchají. Už při vstupu pod jeho zelenou klenbu člověka obejme zvláštní klid, jako by se svět zpomalil a všechny starosti zůstaly za posledním stéblem trávy.

Světlo, které se prodírá korunami stromů, maluje na zem mozaiku stínů a zlatavých paprsků. Vzduch je jiný. Chladnější, vonící po mechu, jehličí a vlhké zemi. Když se zastavíš a zavřeš oči , slyšíš jemné šumění listí , tiché kroky srny, bzučení hmyzu nebo klepání datla. Každý zvuk má své místo, žádný není rušivý. Les nezná hluk, zná jen zvuk života.

Když se člověk prochází lesem, jako by se vracel k něčemu dávno zapomenutému. K prvotnímu spojení se zemí, s přírodou a se sebou samým. V lesních zákoutích, pod starými duby a mezi mladými smrčky, se ukrývá krása, která nepotřebuje slova ani uznání. Stačí ji vnímat.

Les je chrám beze zdí, bez oltářů a přesto v něm mnozí najdou víc pokoje než kdekoliv jinde.

S mysliveckým pozdravem vaše Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.