Jeden z nejkrásněji vybarvených opeřenců. Při trošce štěstí se s ním setkáte i u nás. Podívejte se na úžasné fotografie a videa od naší spolupracovnice, do konce prázdnin můžete navštívit její výstavu ve Slaném v Knihovně na náměstí. Kdo ji viděl a kde? Napište nebo volejte.

Vlha pestrá (Merops apiaster) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi vlhovitých.

Taxonomie
Patří do čeledi vlhovitých, konkrétně do rodu Merops (vlha), který obsahuje dalších 23 druhů. Vlha pestrá je monotypický druh, nejsou tedy známy další poddruhy.

Popis
Dosahuje velikosti kosa černého, s délkou těla 25–29 cm a rozpětím křídel 36–40 cm.[3] Hmotnost se pohybuje mezi 46–60 g.

Vlha pestrá je nezaměnitelný štíhlý pták s dlouhým, dolů zahnutým zobákem, dlouhými zašpičatělými křídly a dlouhým ocasem se dvěma prodlouženými středními pery.

Zbarvení dospělých ptáků je velmi výrazné: modravá spodina těla, zářivě žluté hrdlo, žlutavě bílé ramenní skvrny a červenohnědé temeno, hřbet a svrchní strana křídla.

Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou shora matnější a zelenavější. Zobák je černý, nohy tmavohnědé.

Hlas
Často se ozývá výrazným, měkkým „prryt“, při vzrušení u hnízda také krátkým, hvízdavým „vit“.

Rozšíření
Hnízdí v severozápadní Africe, jihozápadní Evropě a západní Asii. Izolovaná populace žije také v jižní Africe. Severní hranice areálu kolísá a zvláště za teplých jar se posouvá daleko na sever až po Island, Faerské ostrovy, Norsko nebo Švédsko.

Tažný druh; evropští ptáci na zimu migrují do tropické a jižní Afriky, asijští ptáci zimují zčásti také na území Indie. Evropská populace vykazuje po mírném poklesu v 70. až 90. letech 20. století opět stoupající tendenci a její velikost je odhadována na 480 000–1 000 000 párů.

Výskyt v Česku
V České republice bylo hnízdění poprvé prokázáno v roce 1954 u Lednice na jižní Moravě. Od poloviny 80. let hnízdí na jižní a jihovýchodní Moravě pravidelně, jinde je hnízdění čím dál častější.

Přílet na české území probíhá především v druhé polovině května, odlet od konce srpna do poloviny září.

Prostředí
K hnízdění vyhledává otevřenou členitou krajinu s pastvinami, křovinami, skupinami stromů nebo lesíky, často v blízkosti vody, běžně také v pískovnách.

Hnízdí většinou v koloniích, čítajících obvykle 10–20 párů, řidčeji i jednotlivě. Páry jsou monogamní a často spolu setrvávají po několik let, značně vysoká je také jejich věrnost k hnízdišti.

Hnízdo je na konci nory, kterou sama buduje v písčitých nebo hlinitých stěnách a jejíž délka se pohybuje mezi 98–207 cm. Noru využívá obvykle jen jednou a po jejím opuštění ji mnohdy obsazují jiné druhy ptáků, nejčastěji vrabec polní.

Ročně mívá 1 snůšku po 5–7 (4–8) bílých, zřídka jemně žlutavých vejcích o rozměrech 26,5 × 21,5 mm. Na jejich inkubaci, která trvá 20–22 dnů, se podílejí oba rodiče, větší mírou však samice.

Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 20 dnů, dalších asi 12 dnů jsou pak krmena mimo něj (v některých případech též třetím dospělým ptákem, tzv. pomocníkem). Pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.

Potrava
Živí se výhradně hmyzem, který loví za letu, často ve velkých výškách. Stylem letu přitom připomíná jiřičku, s rychlým máváním křídel, klouzáním a rychlými výpady za kořistí.

V potravě převažují blanokřídlí (včely, vosy, sršně), dvoukřídlí, motýli, rovnokřídlí, vážky a brouci. Kutikuly a nebezpečných žihadel vos, včel a sršní se zbavuje neobvyklým způsobem: hmyzem tak dlouho tluče o nějaký tvrdý předmět, dokud kutikulu nerozbije nebo žihadlo neodstraní. V době krmení mláďat může takovýmto způsobem denně ulovit až 250 hmyzích jedinců.

Kdo je vlastně spolupracovnice Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.