Říká se také „pořídit něco za babku“ nebo „stojí to za babku“. Toto rčení znamená, že si někdo něco pořídil velmi levně, téměř zadarmo. Výraz však může mít i jiný význam – může označovat, že daná věc nebo situace nestojí za nic.

Hanlivě se slovem „babka“ označoval uherský haléř, kterým se ale u nás neplatilo a byl skoro bezcenný.

Ottův slovník naučný pak říká: „Babka, malý uherský peníz, denár, šarapatka, mince, která v Čechách vůbec lehce vážena; tak na sněmu r. 1545 usneseno, „babky, aby nebrali dráže než po malém penízi“.

Odtud vešla (Babka) v přísloví a zhusta užívá se dosud rčení: nestojí za babku, tolik co za nic. Koupiti neb dostati něco za babku (lacino), zaplatiti do babky (úplně) atd., v množném čísle „babky“ žertovně tolik co peníze vůbec, odkudž rčení: ten má babky = jest bohat.“

Jiný zdroj uvádí, že v roce 1485 se začaly v Kutné Hoře razit tzv. černé peníze, drobné mince s velmi malým obsahem stříbra. Těmto málo hodnotným mincím se lidově říkalo babky, zřejmě podle lidového názvu pro brouka chroustka letního zv. babka, který se nadměrně rozmnožuje. Proto bylo možné „nakoupit za babku“, mít peněz jako babek“ nebo odmítnout věc, která „nestála ani za babku“. (St. Kovářová, Proč se říká)

Další rčení s penězi:
– stojí to za starou belu – nestojí za nic. Ve staré Rusi se slovem „bela“ označovalo tehdejší platidlo kůže z veverky. Když něco stálo za starou belu, mělo to hodnotu jako stará zpuchřelá veverčí kůže. Od toho přeneseně vzniklo rčení „vědět starou belu“, tedy nevědět nic.
– kouká jako poslední poslední groš z pytlíku – vyjeveně
– smrdí grošem
– pro groš by s kozou v louži tancoval
– nestojí ani za zlámanou grešli
– držgrešle – lakomec, skrblík
– pro krejcar by si dal koleno vrtat
– nemít ani šesták – být bez peněz. Šesták se dříve obecně říkalo šestikrejcaru. Později se tak označoval i deseti krejcar, a nakonec se tak říkalo za první republiky československému dvacetihaléři.
– nemít ani vindru – být bez peněz
– obrátil se na čtyráku (na pětníku) – provézt manévr na velmi malém prostoru. Také to znamená náhlou a neočekávanou změnu v názorech a přesvědčení. (čtverák, tj. drobná čtyřkrejcarová mince, kterou František I. (1792 – 1835)

Příklady z naší literatury:
– „Ale umělecké věci vezmou za své,“ vysvětloval opatrně Baruch. „Tak v zámeckém kostele u Víta na Hradčanech je stříbrná truhla svátého Jana, také andělé, lampy i svícny z nejčistšího stříbra. Neměli bychom snad ty věci koupit? Za babku to získáme!“ „Myslíš — pod rukou?“ ušklíbl se kurfiřt. (J. Fr. Čečetka, Žid Baruch, 1938)

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.