Věstonická Venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000–25 000 let př. n. l. Spolu s několika dalšími figurkami z okolních lokalit je nejstarší známou keramickou soškou na světě.

Nalezení sošky
Soška byla nalezena 13. července 1925 v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem v prostoru archeologického naleziště. Paleolitický nález uskutečnil tým archeologa Karla Absolona, který zde prováděl výzkum v letech 1924–1938.  Sošku nalezli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Ve zbytcích pravěkého ohniště o průměru asi 10 m ležela soška společně s kamennými nástroji a zvířecími kostmi. Byla rozlomena na dva kusy ležící asi 10 cm od sebe. Nejprve se nepředpokládalo, že patří k sobě. Po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Kromě venuše byly na místě nalezeny i další keramické plastiky, většinou vyobrazení zvířat.

Podoba sošky
Soška je 11,5 cm vysoká a v bocích 4,3 cm široká. Zajímavostí je výrazná stylizace obličeje (pouze oči jsou naznačeny krátkými šikmými rýhami), nepřítomnost krku, mohutnost povislého poprsí (levé ňadro je větší) a boků, zvýrazněna je též podkožní řasa. Na zadní straně jsou patrné rýhy znázorňující zřejmě tukové zářezy. Na boku je otisk prstu dítěte. Na temeni hlavy jsou čtyři drobné kulaté díry, které naznačují, že soška byla ozdobena čtyřmi ptačími pery.

(Eduard Štorch: Lovci mamutů, 1974)

–red-