V tomto mysliveckém okénku se podíváme trochu blíže na dvě rostliny, které určitě každý z vás zná. Ale možná se o nich dozvíte i něco nového. Svazenka a řepka tak jak je možná neznáte.

Svazenka vratičolistá
Svazenka (lat. Phacelia tanacetifolia) je jednoletá bylina původem z Kalifornie, která se dnes hojně pěstuje i v Evropě. V českých podmínkách si našla pevné místo v ekologickém zemědělství, na zahradách i jako součást květnatých pásů. Zaujme nejen svou krásou, ale i užitečností, je totiž výbornou medonosnou rostlinou, zeleným hnojením i ochranou půdy.

Jak svazenka vypadá?
Svazenka dorůstá výšky 30 až 90 cm. Její lodyha je větvená a hustě porostlá jemnými chloupky. Listy jsou zpeřené, připomínající kapradinu. Nejnápadnější částí jsou však květy. Jsou modrofialové, zvonkovité, uspořádané v zatočených květenstvích připomínajících spirálu. Kvetení obvykle začíná zhruba 6–8 týdnů po výsevu a trvá několik týdnů.

Proč je svazenka má oblíbená rostlina ?

Svazenka je považována za jednu z nejlepších medonosných rostlin. Včely ji přímo milují. Jeden hektar svazenky může včelám poskytnout až 200 kg medu. Kvete postupně, což zajišťuje dlouhodobý zdroj pylu a nektaru. Je tedy ideální volbou pro podporu opylovačů v krajině.
Je též i zelené hnojení. Díky rychlému růstu a bohaté biomase je svazenka ideální jako meziplodina nebo zelené hnojení. Kořenový systém kypří půdu, zlepšuje její strukturu a brání erozi. Po zapracování do půdy se rychle rozkládá a dodává organickou hmotu. Též rychle pokryje povrch půdy, čímž potlačuje růst plevelů. Zároveň zamezuje vysychání půdy a jejímu splavování při dešti. Působí jako přirozená ochrana rostlin.

Svazenka přitahuje užitečný hmyz, jako jsou pestřenky nebo slunéčka, která pomáhají omezovat škůdce jako mšice. Navíc není příbuzná s žádnou z hlavních kulturních plodin, a tak nezvyšuje tlak chorob a škůdců.

Jak svazenku pěstovat?
Výsev svazenky můžete zskutečnit od dubna do srpna. Pro zelené hnojení nebo včelařské účely je ideální výsev v květnu–červnu. Ideální hloubka setí je 1-2 cm.
Doporučená dávka osiva pro zahradu je 10–15 g/m² . Vhodné umístění je slunné, s dobře propustnou půdou. Je velmi nenáročná a dobře roste i v chudších půdách. Po výsevu je vhodná zálivka, později si vystačí s běžnými srážkami.

Svazenka v zahradě i krajině
V zahradě může svazenka sloužit jako ozdobná rostlina i jako užitečný pomocník. Lze ji vysévat mezi řádky zeleniny, do nevyužitých záhonů nebo na místa, kde chcete později sázet jinou plodinu. Na polích se využívá jako meziplodina, často v kombinaci s hořčicí nebo vikví. Svazenka není jen hezkou květinou – je to pracovitá pomocnice pro každého, kdo chce pečovat o půdu, podpořit biodiverzitu a pomoci opylovačům. Ať už ji pěstujete pro med, jako zelené hnojení nebo jen pro radost, svazenka vás nezklame.

Řepka olejka očima myslivkyně

Řepka olejka (Brassica napus) je jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin v Česku. Z mysliveckého pohledu má zásadní dopad na chování zvěře i stav krajiny. Přestože poskytuje potravu a kryt, přináší i závažná rizika a to od přezvěření, přes zdravotní problémy zvěře, až po ekologické komplikace. V této části se zaměřím také na škody a praktické rady pro veřejnost.

Pozitiva řepky pro zvěř a krajinu

Kryt a úkryt
V jarních a letních měsících poskytuje hustý porost řepky zvěři krytí před predátory a rušivými vlivy. Slouží jako úkryt pro mláďata i dospělce – zvláště pro srnčí a drobnou zvěř.
Jarní pyl pro včely
Z květů řepky těží včely a další opylovači, kteří z ní sbírají pyl a nektar. Řepkový med je oblíbený a výživný. Z hlediska včelařství tedy řepka představuje důležitou ranou snůšku

Škody způsobené zvěří na řepce
Škody na řepce způsobuje především srnčí a daňčí zvěř – okus mladých listů na jaře i přes zimu. Černá zvěř (divočáci)způsobuje škody především rozrýváním porostů, vyhrabáváním a poleháváním. Řepku tak na mnohých místech udusají a znehodnotí.
Řepka je pro zvěř velmi atraktivní, což vede ke koncentraci zvěře na relativně malých plochách. Výsledkem je přezvěření, poškozování plodin a vznik škod na zemědělské půdě. Zvěř si na řepce snadno vytvoří návyk, což mění její přirozené chování a ohrožuje její jzdravotní stav.

Okrajově se podíváme i na zákon. Ustanovení § 54 a § 55 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti upravují odpovědnost za škody způsobené zvěří a postup při uplatňování náhrady škody. Zjednodušeně řečeno když zvěř poškodí zemědělský pozemek (např. porost řepky), má vlastník nebo nájemce půdy nárok na odškodnění. Ustanovení říká, že za škody na zemědělských a lesních pozemcích způsobené volně žijící zvěří odpovídá uživatel honitby, ve které ke škodě došlo.Tím uživatelem může být myslivecký spolek, obec nebo jednotlivec, kdo má danou honitbu pronajatou nebo spravovanou. Dám jednoduchý příklad. Pokud v zimě srnčí zvěř okouše řepku na poli u vesnice, odpovídá za to myslivecký spolek, který má v tom katastru honitbu.
Lov není výmysl myslivců, je to státem nařízená nezbytnost k udržení nepřemnožených stavů zvěře.

Odhadované škody v ČR:
Podle údajů Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) dosahují škody na řepce ročně stovek milionů korun.
Průměrná škoda na jednom hektaru může být v extrémních případech i 5 000–10 000 Kč, záleží na intenzitě výskytu zvěře a velikosti škod. I proto (nejen proto) je nutné regulovat stavy zvěře a plnit plán lovu. Takové škody nevznikají pouze na řepce, ale i na dalších plodinách a to například i od zvěře srnčí.

Řepka a otrava zvěře
Řepka obsahuje látky jako glukosinoláty a další metabolity, které jsou ve větším množství škodlivé pro přežvýkavce. Problém nastává při dlouhodobé jednostranné konzumaci v období, kdy je jiná potrava nedostupná. Obsahuje totiž glukosinoláty, které mohou být v nadbytku škodlivé. Hrozí zde i úhyn mláďat při sečení.Vysoká a hustá řepka poskytuje ideální prostředí pro kladení mláďat – zejména srnčat a zajíců. Bohužel, během mechanizovaného sklizňového zásahu dochází často k úhynu těchto mláďat, která se při nebezpečí nepohnou. V neposlední řadě bych se zmínila o chemickém ošetření a pesticidech. Řepka je plodinou velmi náročnou na chemickou ochranu. K jejímu ošetření se používají se herbicidy, fungicidy i insekticidy. Tyto látky mohou negativně ovlivnit biodiverzitu, hmyz, vodní toky i samotnou zvěř. Zvlášť problematické jsou neonikotinoidy (dnes částečně zakázané), které mají fatální dopad na opylovače.

Teď uvedu pár příznaků otravy u zvěře a to je:

• Nadýmání (tympanie) – nafouknuté břicho, zejména levá strana
• Ztráta koordinace, apatie
• Polehávání, neschopnost vstát
• Pěna u tlamy, třes
• V těžkých případech může dojít ke kolapsu a úhynu

Co dělat při nálezu zvěře s příznaky otravy nebo jiným problémem?

Pokud narazíte na zvěř, která leží a nereaguje, je dezorientovaná, ztrácí svoji přirozenou plachost, nebo má jiné známky zdravotních potíží, postupujte následovně:

• Nepřibližujte se zbytečně blízko – zvěř je stresovaná a může zareagovat nepředvídatelně.
• Zjistěte přesnou lokalitu (GPS, popis místa, vášmobil vám určitě napoví ).
• Okamžitě kontaktujte uživatele honitby (místní myslivecký spolek) nebo přímo policii ČR linka 158 (policie má přístup ke kontaktům na myslivce v dané oblasti a dá uživateli honitby obratem vědět.) Tento samý postup platí i při nálezu zvěře zraněné či mrtvé.
• Pokud je zvěř na silnici či hrozí nebezpečí provozu, volejte 112.
  Neodvážejte zvěř sami, nekrmte ji a nemanipulujte s ní bez souhlasu odborníka !

Možnosti zlepšení
Zemědělci a myslivci mohou společně minimalizovat škody a zlepšit stav zvěře zakládáním pestrých meziplodin (svazenka, hořčice, jetel), ochranou mláďat před sečením za využití dronů, plašičů, značení polí, společného plánování výsadby řepky v rámci širšího krajinářského přístupu a zakladáním doplňkových krmných ploch mimo pole řepky, aby zvěř nemusela být závislá jen na ní.

Řepka není v myslivecké krajině jen problémem nebo přínosem – je to komplexní fenomén, který vyžaduje spolupráci mezi zemědělci, myslivci, úřady a veřejností. Zvěř ji využívá jako potravu i úkryt, ale při nadměrném výskytu nebo nevhodném zacházení může docházet k závažným zdravotním komplikacím, škodám i ekologickým ztrátám. Rozum, spolupráce a respekt k přírodě jsou klíčové.

Doufám, že sem vám přinesla nějaké nové informace a můžete mě nalézt i na FB https://www.facebook.com/share/1AagGSnecA/

S mysliveckým pozdravem vaše Eliška Marie Nedvědová

​

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.