Úsloví „ježkovy oči!“ slouží jako zvolání vyjadřující údiv, překvapení, rozhořčení, a někdy dokonce i obdiv. Řadí se mezi takzvané eufemismy – tedy jazykové prostředky, které zjemňují nebo nahrazují silnější, často nevhodné či hrubé výrazy, především s náboženským nebo vulgárním původem.

Jeho původ lze pravděpodobně vysvětlit takto: Někdo chtěl na znamení podivu říci „ježíšikriste“, ale protože to v dané situaci nebylo vhodné, aby vzal nadarmo Boží jméno do úst, doplnil počáteční jež- tak, že vzniklo spojení ježkovy oči. Proč právě „oči“ se dá jen těžko odvodit.

Podrobněji vysvětluje původ spojení ježkovy oči jazykovědec Karel Oliva v pořadu Uzlíky na jazyku. Zároveň upozorňuje, že rouhání bylo ještě v 50. letech trestné. Oliva navíc dodává, proč právě oči. „Výraz upomíná na ukřižovaného Ježíše. Je to eufemismus za Ježíšovy oči ve smyslu, že se zde děje něco strašného – Ježíši, ty to vidíš.“
Takže: „ježkovy oči“ je nevinné, vtipné a zjemněné zvolání, které nahradilo náboženské nebo hrubší výrazy.

Podobných lamentací a zaklení máme víc:
– krutibrko, krucinál – jehož vytvořením se lidé vyhnuli použití slova „krucifix“
– herdek, hernajs – ze zvolání Herr Gott
– sakryš – místo sakra
– kur…nikšopa
– do pr…kýnka dubovýho
– běž do Pr…čic

VÝRAZ JEŽKOVY OČI V NAŠÍ LITERATUŘE:
– „I pro ježkovy oči!“ neustávala se divit Marjánka. „No dyťs ně taky všade chyběl. Tak copak maminka, měly radost, vid?“ „Měly, měly!“ (kniha: Za jeden hřích, z roku 1897)
– „Ježkovy zraky! Takový velký, silný chlapec a bojí se krávy a koně!“
(kniha: Pampovánek, 1948)
– Venku před statkem zastavila ji nějaká osoba a přemluvila ji k návratu i přivedla ji nazpátek, chychotající se předrážděným dětským hláskem a stále opakující: „Pro ježkovy oči — pro ježkovy oči!“ Dávné to říkadlo matčino, náhrada za vzetí jména božího nadarmo.
– Stařenka při tom s chychotem ježkovy oči vzývá, neboť pro výměnici i s děvečkou za dobře býti radno bývá. . .
– Uslyší její jásavé: „Pro ježkovy oči její slzami promíšený smích, který skončí pláčem radostí a jejím dětinným, mazlivým posměchem tomu v pláči : „Za troníček, ještě za troníček?!
(vše z knihy: Siláci a slaboši, z roku 1926)

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.