Na kraji modrého Jezera, tam kde se rákosí naklání nad klidnou vodou a vrby šeptají svá tajemství větru, žil malý ptáček jménem Moudivláček lužní. Měl hebké peříčko, hnědý kabátek a černou kukličku jako masku. Ale nebyl to jen tak obyčejný ptáček — Moudivláček byl stavitel! A ne ledajaký! V ptačí říši ho nazývali „Neuvěřitelným architektem rákosí“.

Jednoho jara si Moudivláček řekl, že postaví to nejkrásnější hnízdo na světě. „Bude viset jako houpačka mezi vrbovými proutky,“ pověděl si a pustil se do práce.

Každé ráno sbíral jemné chmýří z topolů, kousky mechu, stébla trávy a pavoučí vlákna. S precizností hodnou hodináře vplétal jeden vlásek za druhým a pomalu tvořil něco nevídaného — kulaté hnízdo se vstupním otvorem jako malá dvířka!

Zvědavé rákosničky ho pozorovaly z vody. „To snad není možné,“ žasla jedna. „Takové hnízdo by postavil jen kouzelný pták!“ „To je přece Moudivláček,“ šeptla stará žába. „Ten umí zázraky.“

Když bylo hnízdo hotové, přišla paní Moudivláčková. Zkontrolovala hnízdo ze všech stran, vletěla dovnitř a spokojeně zapípla: „Tohle je ten nejkrásnější dům na světě!“

A tak se narodila moudivláččí mláďátka — v domě, který visel nad vodou jako malý zelený palác.

Fakta o moudivláčkovi lužním (Remiz pendulinus):

Je to drobný pěvec z čeledi moudivláčkovitých, velikostí připomíná sýkoru.

Obývá mokřady, rákosiny a lužní lesy v blízkosti vod.

Samci stavějí důmyslná visutá hnízda z rostlinných vláken a pavučin, často i více než jedno, aby nalákali samičku.

Hnízdo má vchod po straně a připomíná malý vak nebo baňku.

V České republice je to vzácnější druh, ale místy se pravidelně vyskytuje, zejména na jižní Moravě.

Hnízdí od dubna do července a živí se hmyzem a pavouky.

text: STAHA, foto: Dagmar Stříbrná

Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.