Tradice spojené se svatým Prokopem, jehož svátek se slaví 4. července, se pojí především s venkovským životem, zemědělstvím a ochranou před zlem. V lidové víře byl Prokop patronem rolníků, oráčů, ale také horníků a země české.

V některých oblastech se v tento den nekonaly zemědělské práce, aby se uctila památka světce a získalo požehnání pro úrodu.

Do počátku července v některých létech ještě zasahuje teplá, slunečná a srážkově chudší povětrnost „pavlovského léta“. Naprostá většina hospodářských pranostik počátku července je však opět ve znamení pokračujícího deštivého počasí medardovské třetí vlny – prokopských dešťů. Tato vlna evropského letního monzumu se v dlouhodobém průměru dostavuje s pravděpodobností kolem 60 % a probíhá přibližně přes celou první červencovou dekádu, do cca 10.7. (Zdeněk Vašků)

Aby si hospodáři naklonili vrtkavou přírodu, která v červenci přináší bouřky, kroupy, přívalové deště nebo naopak velké sucho, pořádali naši předkové na polních cestách hromadná církevní procesí s korouhvemi, kde zpěvák v čele předzpěvoval nekonečné litanie ke svatým. Ta procesí se konávala jednak v určené dny světců a patronů některých kostelů a pak se samozřejmě během léta konaly podle společenské potřeby. Bylo-li sucho, konala se pouť k některému z patronů, aby ho poprosili o přízeň, aby jim dal déšť. Těch světců je v červenci několik: sv. Cyril, sv. Markéta. sv. Prokop a další.

Svátek sv. Prokopa byl takovým mezníkem, podle kterého se snažili hospodáři odhadovat, jak vlastně v dalších dnech bude. Byla například pranostika: „Když prší na sv. Prokopa, promokne každá kopa“ a také existuje pranostika: „Sv. Prokopa ten nešťastný den“. V tento den musil být každý člověk stále na pozoru. Nejlépe bylo omezit na maximální možnou míru všechny činnosti.

Pokud všechny pranostiky shrneme dohromady, jeho svátek byl začátek léta a pokud se ten začátek povedl, dalo se předpokládat, že bude celé léto dobré a bude dobrá úroda. Pokud byl na sv. Prokopa den nešťastný: pršelo, foukal vítr atd., tak se samozřejmě předpokládalo špatné léto. Takže i z tohoto hlediska byl Prokop sledovaným světcem, protože všechna výročí, ke kterým se vázaly některé důležité pranostiky, byla lidem velice sledována a hlídána.

• Déšť na Prokopa – zmokne každá kopa.
• Když prší na svatého Prokopa, promokne každá kopa.
• O svatém Prokopu, kapává na kopu.
• Na Prokopa promokne kdekterá kopa.
• Prší-li na Medarda (8.6.) a Prokopa, shnije mandel i kopa.
• Svatý Prokop, prší ovcím do sena.
• Na svatého Prokopa venku častá krápota.
• Na svatého Prokopa vody plná příkopa.
• Svatého Prokopa den, nešťastný den.
• Fouká-li vítr na svatého Prokopa dopoledne, nastane drahota do půl roka, fouká-li odpoledne, nastane od půle roku, fouká-li však po celý den, bude drahota po celý rok.
• Svatý Prokop – štěpy okop!
• Prokop – zelí okop!
• Zelí okopané na svatého Prokopa bude mít veliké hlávky.
• Svatý Prokop, žitu kořen podkop.
• Svatý Vít (15.6.) kořen štíp, svatý Petr (29.6.) ten ho natrh, svatý
• Prokop, ten ho dokop a svatá Markyta (13.7.) vede žence do žita.
• Svatý Prokop hřiba nakop.
• Prší-li 4. července, říká se, že svatý Prokop vysévá houby.

Tradice se často spojují i s poutěmi a slavnostmi v okolí Sázavy. Vše o tradicích k tomuto datu naleznete :ZDE

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.