Blíží se svatojánské období, které začíná 20. června. Další čtyři dny naše prababičky trhaly byliny, které podle pověr mají největší léčivé účinky.

Dokonce se prý toto magické období vztahuje i na trhání nezralých plodů vlašských ořechů na ořechovku, mají mít nejvíce přírodní síly, která omlazuje, posiluje a léčí. Někde tomuto nápoji říkali svatojánský likér, který se podával při problémech s trávením nebo na pokažený žaludek po nemírném hodování, dále sloužil k pročištění žaludku a jater. Účinek likéru můžete násobit přidáním devíti koření a bylin, zejména pak přidáním puškvorce.

Jisté je, že v tomto období se ořechy na ořechovici sbírají proto, že jsou šťavnaté. Po rozkrojení vidíme, že mají uvnitř již náznak ořechu, ten je však zatím vyplněný nahořklou tekutinou a postupně se mění v měkkou bílou hmotu, a to je pravý čas, kdy se jejich účinné látky dobře vyluhují.

Už i Švejk potvrdil účinnost ořechovky na naše trávení: „Kdyby zde byla pravá ořechovka“ povzdechl, „ta by mně spravila žaludek. Taková ořechovka, jakou má pan hejtman Šnábl v Brusce.“

Recept na ořechovku s puškvorcem z roku 1912:
V každé rodině je jistě ten nejlepší recept na ořechový likér, a tak uvádím jeden starší, který může být inspirací na doplnění některých ingrediencí:
Na 1 litr čistého lihu nebo dobré žitné kořalky rozkrájí se 20 ořechů na kolečka, přidá se asi 6 nových koření, 5 hřebíčků, jeden muškátový květ, kousek zázvoru, špetka fenyklu a anýzu. Z poloviny citronu kůra, cukrovaná kůra pomerančová, asi 10 koleček puškvorce, kousek skořice a vanilky. Vše se nechá nejméně 14 dní až šest neděl dobře uzátkované na slunci státi. Pak se rozvaří čtvrt kilogramu cukru ve vodě a ořechovka se tím osladí a zároveň zředí. Můžeme sladit i sirobem. Má-li být čistá a průhledná, dá se do ní před přidáním cukru a vody malý kousíček pálené magnesie a přes pijavý papír se profiltruje. Je to návod dobrý a vyzkoušený.

Jak vzniklo slovní spojení „to pravé ořechové“:
U slova ořech Slovník spisovného jazyka českého uvádí celkem pět významů: plod nebo část plodu rostlin vyznačující se tvrdým obalem, dále strom jinak zvaný ořešák, za třetí se ořech říká ořechovému dřevu. Za čtvrté je ořech leccos tvarem nebo velikostí ořechu podobného, tedy hrudka másla, druh tříděného uhlí, také součást samostřílu a za páté je ořech maso nejlepší jakosti, pocházející z telecí kýty.

Slovo ořech, ale má ještě jeden význam a je to ve spojení s nečistokrevnými psi. Proč se jim tak říká se zdůvodňuje v časopisu Naše řeč z roku 1929: Typickou barvou srsti nečistokrevných psů má být barva ořechová.

Slovní spojení „to je pravé ořechové“ či „tohle není to pravé ořechové“, v nichž slovo ořechové vystupuje jako synonymum pro pravost, správnost a nefalšovanost vysvětluje etymolog Michal Novotný ve spojení s ořechovým dřevem a nábytku z něj vyrobeného, které se snad dá snadno falšovat.

Italský renesanční lékař a botanik P. Andrea Mattioli ve svém Herbáři říká:
Vlašské ořechy zadělávají se v květnu a červnu, dokud jsou ještě měkké a nedozrálé, do cukru a medu; v této přípravě jsou chutné a posilují žaludek. Zadělávají se tímto způsobem: kolem sv. Jana natrhej nové vlašské ořechy, propíchni je křížem malou špicí, oloupej z nich zevní hořkou kůru a moč je sedm až deset dní v čerstvé vodě studničné až zmizí jejich hořkost, pak je přistav na malý oheň do mírného varu až zkřehnou, nesmí však docela změknouti a pak je vysuš na řešetu. Dírky pak prostrč skořicí, řebíčky a pomorančovými kůrkami a vlej na ně cukr svařený do hustoty. Dávají se obyčejně s ovocem na koláče, posilují zažívání, zahřívají všecky vnitřní orgány a brání výparům vystupovati vzhůru. Zatímco Mattioli doporučoval nezralé ořechy „zadělat“ do cukru a medu, naše babičky louhovaly ořechy v lihu. (Mattioli žil v 16. století)

Co víme o vlašském ořechu:
Pochází snad z Persie a k nám měl ořešák královský (Juglans regia) dorazit před staletími z Itálie. U nás se rychle zabydlel a jeho využití bylo vždycky široké: ceněno bylo dřevo tohoto stromu, jeho plody se zpracovávaly v kuchyni, znala je také stará medicína, uplatnění našly i v kosmetice. Listy a dužina plodu se vyznačují zvláštní vůní, hořkou chutí a obsahují šťávu jejímž účinkem kůže, nehty a vlasy černají.

Podle keltských legend je ořech symbolem koncentrované moudrosti.Ve starověku býval symbolem plodnosti a erotiky, jak dokazuje jeho latinský název Juglans regia, který vznikl spojením slov “glans” a “Jovis”, tedy Jupiterův žalud. Druhové jméno regia – královský – vyjadřuje úctu, kterou lidé k ořechům chovali. Pravidelná konzumace 5 ořechů (30g) denně po větším jídle pomáhá tělu vyrovnat se s negativním působením zkonzumovaných tuků. Výživná hodnota ořechů přesahuje výživnou hodnotu hovězího masa. 

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.