Každý rok na přelomu května a června je z mého mysliveckého pohledu jeden z nejtěžších okamžiků pro zvěř. Začíná intenzivní období sečení luk, které je nezbytné pro sklizeň kvalitního sena.

Bohužel je toto období také jedním z nejnebezpečnějších pro mláďata volně žijící zvěře – především srnčata a zajíce. Ta se v této době rodí a instinktivně se schovávají v trávě, což je v kombinaci s rotačními sekačkami smrtelná past.

Jako myslivci se snažíme tuto situaci řešit různými způsoby – a dnes nám k tomu pomáhá i moderní technika, zejména drony s termovizí.

Proč srnčata zůstávají na místě?
Srnčata do zhruba 2–3 týdnů po narození téměř nevoní (nemají skoro žádný pach) a jejich přirozenou obranou je nehybnost. I když slyší blížící se sekačku, často se ani nepohnou. Právě proto je lidský zásah tak důležitý – stroj je totiž nikdy nezaznamená sám a vyhnout se jim je nemožné. Srnčata zůstávají ležet na místě jako přirozený obranný mechanismus proti predátorům.

Mají úžasnou kamufláž spojenou s jejich instinktem. Srnčata mají skvrnitou srst, která je skvěle maskuje v trávě nebo podrostu. Instinktivně zůstávají naprosto nehybná, aby je predátor neodhalil podle pohybu.

V prvních dnech života mají srnčata velmi slabý tělesný pach, takže je predátoři hůře najdou. Srna je nechává samotná a přichází je kojit jen několikrát denně, aby na ně nepřenesla svůj pach.

Novorozená srnčata navíc ještě nejsou dost silná nebo rychlá na útěk, takže nehybnost je nejbezpečnější strategie.Srna se zdržuje nedaleko a sleduje okolí. Pokud by srnče bylo v ohrožení, může se pokusit predátora odlákat.

Toto se netýká jen srnčat, ale například i malých zajíců. Stejně tak zde platí, pokud narazíte na mládě a zrovna mu nehrozí bezprostřední nebezpečí, neberte ho do rukou a nedotýkejte se ho. Pokud mládě například zajíce v dobré víře odnesete do záchranné stanice, teprve pak mu začíná boj o přežití (je velmi těžké je odchovat). Pokud se to podaří, jsou znovu vypuštěni do volné přírody. Ale zpět k sečení.

Jak pomáháme?
Drony s termokamerou: Ráno před sečením vzlétneme nad louku a vyhledáváme tepelné zdroje – tedy ukrytá mláďata. Ta jsou následně opatrně přenesena v rukavicích a trávě mimo dosah sekaček a po skončení prací vrácena zpět.

Ruční procházení luk: Kde není technika (chybí na ni finance), pomáhá dobrá vůle. Skupina dobrovolníků a myslivců projde louku a vyplaší či přenese případná mláďata před začátkem sečení. Takto se ročně podaří zachránit stovky mláďat před nehezkou smrtí.

Značení a koordinace se zemědělci
Komunikace se zemědělci je klíčová – domlouváme termíny sečení a předem plánujeme zásah. Domlouváme se jak s kolegy myslivci, tak s lidmi vlastnící dron a případně i s dobrovolníky na pomoc s procházením luk a odnášením mláďat.

Může se zapojit i veřejnost?
Ano – a velmi to vítáme. Každá ruka navíc znamená větší šanci na záchranu dalšího života. Dobrovolníky potřebujeme nejen na samotné procházení luk, ale i na pomoc s organizací a logistikou. Zapojit se může každý – rodiny, děti, školy i senioři. Stačí chuť pomoci přírodě.

Kde se přihlásit?
Ve většině okresů fungují myslivecké spolky, které tyto akce organizují. Nejlepší cestou je kontaktovat místní myslivecký spolek nebo honební společenství nebo sledovat facebookové skupiny jako tato, klikněte na odkaz https://www.facebook.com/groups/ZachranZvirePredSekackou

Závěrem: Sečení luk je součástí zemědělství, ale i při něm musíme myslet na ty, kteří se bránit nedokážou. S trochou spolupráce a špetkou techniky dokážeme zachránit stovky mláďat každý rok. Děkujeme všem, kdo pomáhají – a těšíme se na každého dalšího dobrovolníka.

S mysliveckým pozdravem vaše
Eliška Marie Nedvědová