Od myslivosti k vážné hudbě, nebo opačně, zdánlivě nesourodé aktivity vysvětlí Eliška

Jak se dokáže snoubit myslivost s láskou k vážné hudbě. Jak dokáže mladá žena vyměnit, i když na chvilku své Violoncello za zbraň a nebo jít na lov. Odpovědi jsou v upřímné výpovědi naší již stálé spolupracovnice.

–

Exkluzivní výpověď Elišky Marie Nedvědové máte vy naši čtenáři jako jediní. Mužskou část populace prosíme, aby své ego drželi tak zvaně na uzdě.

–

A tak tedy, Eliško, jak se věci mají?

–

Čtenáři Kladenských listů mě již znají z článků na mysliveckou tématiku jako ženu, která se aktivně věnuje myslivosti, tráví svůj volný čas v přírodě a toto ji zabírá většinu volného času.

–

Pravda je taková, že ještě větší část mého života zabírá již od mého ranného mládí klasická hudba. Od svých čtyř let jsem se učila na violoncello a flétnu a účastnila se mnoha národních a mezinárodních soutěží ze kterých jsem nikdy neodjela bez „medaile“. Jako například 3.místo z evropské soutěže violoncellistů.

–

Violoncello je nádherný nástroj, do kterého jsem se zamilovala již v útlém mládí a dnes už vím že je to jediná láska opravdu na celý život. Na tento nástroj lze zahrát téměř vše od klasické až po rockovou hudbu a primárně lze vyjádřit i city nebo nálady i myšlenky, právě prostřednictvím hudby a tohoto nástroje.

–

Hudbu jsem studovala i většinu své dospělosti, ale to mi nezabránilo se začít věnovat střelectví a následně myslivosti. Nyní učím především na ZUŠ a má práce mě velmi naplňuje, co může v mém případě být smysluplnějšího než dnešní děti zasvěcovat do nádherných tajemství vážné hudby.

–

Největší odměnou jsou samozřejmě rozzářené oči mých malých žáků a když navíc i uspějí před veřejností nebo nejlépe před svými rodiči či prarodiči, řekněte sami, není to ten největší pozitivní důkaz předání zkušeností?

–

Nedávno mě oslovil díky mému kantorskému působení člověk z mého působiště z Vysočiny s tím, že má po svém příbuzném, který se učil na violoncello spoustu starých not a zda bych o ně měla zájem. Samozřejmě mi zvědavost nedala a velmi ráda sem nabídku přijala. Po převzetí a následném prohlédnutí not jsem zjistila, že obsahují i autorské rukopisy Karla Pravoslava Sádla, který byl významný český violoncellista, hudební pedagog a editor.

–

Narodil se roku 1898 v Praze, kde později působil i jako profesor Pražské konzervatoře, Akademie muzických umění a ředitel České filharmoie. Jeho práce se vyznačuje především zaměřením na cenné technické studie hry na violoncello s rozsáhlým prolnutím do pedagogiky. Předsedal soutěžím Pražské jaro a zasedal i v porotách zahraničních interpretačních soutěží.

–

Jediný dochovaný notový zápis a zároveň originál dnes patří Elišce.

Dostal se mi do rukou opravdový poklad a jsem šťastná, že jako kantor budu moci zpracovávat tyto vzácné rukopisy a posouvat tak i své žáky na vyšší hudební úroveň.

–

Myslivec neznamená jen „vrah“ bez inteligence s nějakou tou promilí v žíle. Myslivost vykonávají i velmi vzdělaní a oduševnělí lidé, kteří jen dělají svoji práci nebo koníčka pro udržení rovnováhy v přírodě a to vše s rozmyslem a v dobré víře.

–

Vaše Eliška Marie Nedvědová