Za sedmero rybníky a jedním hlubokým lesem se rozkládala nádherná mokřadní krajina. Právě tam žila malá čírka obecná jménem Čipka. Byla nejmenší ze všech kachniček ve své rodině, ale měla největší sny. Zatímco její bratři a sestry rádi plavali po hladině a hledali potravu mezi rákosím, Čipka neustále vzhlížela k nebi.

„Jednou poletím výš než všichni ostatní,“ říkala si v duchu, zatímco mávala křídly nad vodní hladinou.

Jednoho dne k rybníku přiletěl starý racek Jasoň, který procestoval celý svět. Vyprávěl o nekonečných dálkách, o velkých řekách, co se lesknou jako stříbro, io větru, který unáší ptáky až tam, kde se země dotýká nebe.

„Ale jak můžu letět tak vysoko a tak daleko?“ ptala se Čipka zvědavě.

Racek se usmál: „Vítr je tvůj přítel, nauč se mu naslouchat a povedeně tě.“

A tak Čipka začala trénovat. Každý den se odrážela od vodní hladiny a zkoušela stoupat výš a výš. Nejprve ji vítr jen pohrával po hladině, ale ona se nevzdávala. Jak ji křídla nesou stále dál, až jednoho dne, když se vítr zvedl ze západu, odhodila se k velkému letu.

Zvedla se nad rákosí, prolétla nad lesem a pak… pak ucítila opravdovou volnost. Vítr jí šuměl v peří, slunce hladilo její křídla a pod ní se krajina rozprostírala jako kouzelná mapa. Letěla výš a dál, dokud pod sebou neviděla nekonečné pole, třpytící se řeku a na obzoru lesknoucí se město.

„Tak takhle chutná svoboda!“ pomyslela si s radostí.

Když se po dlouhém letu vrátila zpět k rybníku, všechny čírky se seběhly kolem ní. „Pověz, jaké to bylo?“ ptaly se s obdivem.

Čipka se usmála. „Jako sen, který se stal skutečností. Každý z nás má v sobě křídla svobody. Stačí jen rozepnout je a věřit, že nás vítr ponese.“

Od té doby už žádná čírka nepochybovala o tom, že nebe patří všem, kdo se odváží vzlétnout. A Čipka? Ta se stala tou nejšťastnější čírkou pod sluncem, protože věděla, že svět je otevřený každému, kdo má odvahu poznat jeho krásu.

A tak končí pohádka o malé čírce, která objevila kouzlo volného nebe.

Foto: Dagmar Stříbrná, autor -staha-

Kdo je spolupracovníkem Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.

Chcete vidět víc z unikátních fotografií  Dagmary? Klikněte ZDE

V Kladenských listech se vždy dozvíte vše až do konce a zdarma. Pokud máte zájem o inzerci, celý náš tým je vám k dispozici.