Každoročně 28. března slavíme Den učitelů. Toto datum není náhodné – připomínáme si narození Jana Amose Komenského, Učitele národů, jehož myšlenky o vzdělávání ovlivnily celý svět. Věřil, že škola má být místem poznání a radosti, kde se děti učí nejen vědomostem, ale i morálním hodnotám. Jenže realita dnešních českých škol má k jeho ideálům daleko.

Kdysi bylo učitelství prestižním povoláním. Učitelé byli uznávaní, měli autoritu a rodiče s nimi spolupracovali na výchově dětí. Dnes? Stále častěji se potýkají s neúctou, vyčerpaností a pocitem, že jim nikdo nerozumí. Místo aby se společnost ptala, jak jim pomoci, slyšíme jen věčné „mají přece prázdniny“. Ale ten, kdo nikdy nestál před třídou plnou dětí, nemá ani tušení, co tato práce obnáší.

Ztráta respektu: Kde je pokora, spolupráce a slušnost?

Učitelé se snaží děti nejen vzdělávat, ale i vést k hodnotám, jako je odpovědnost, úcta a spolupráce. Bohužel to dnes mají čím dál těžší. Dětem se stále více ustupuje, místo výchovy slyší jen omluvy. Pokud dítě nemá dobré známky, chyba se hledá u učitele. Pokud se chová nevhodně, rodič se postaví proti škole.

Dříve byla slušnost ve školách samozřejmostí. Dnes není výjimkou, že učitelé čelí drzosti, provokacím a v krajním případě i kyberšikaně. Respekt k jejich práci se vytrácí, a to nejen mezi dětmi, ale i mezi dospělými. Přitom právě učitelé formují budoucnost společnosti. Jakou zprávu vysíláme dětem, když jim dáváme najevo, že učitele není třeba poslouchat?

Kdo závidí učitelům prázdniny, nezkusil jejich profesi

„Mají pořád volno, odpoledne jsou doma a v létě dva měsíce nic nedělají.“ Tento mýtus přetrvává, i když realita je zcela jiná. Prázdniny učitelé tráví přípravami na nový školní rok, opravami prací a školeními. Po vyučování je čekají porady, schůzky s rodiči a nekonečná administrativa. Mnozí si berou práci domů, opravují testy do noci a připravují výuku na další den.

Pokud připočteme stres, vysokou psychickou zátěž a nízké společenské uznání, není divu, že stále více učitelů školství opouští.

Den učitelů by měl být dnem zamyšlení

Dnes bychom si neměli připomínat jen Komenského, ale i všechny učitele, kteří navzdory všem překážkám dál učí a vychovávají nové generace. Měli bychom si položit otázku: Vážíme si jich dost? Pokud ne, co s tím uděláme?

Proto bychom jim dnes měli popřát nejen pevné nervy, ale i více respektu a podpory. A hlavně – aby jednou jejich povolání znovu získalo úctu, kterou si zaslouží. Protože jak řekl Komenský: „Učitel je srdcem školy.“ A pokud srdce nefunguje, nefunguje ani škola, ani celá společnost.