Můj další článek, který se chystám napsat, bude věnován dětem, a to nejen z pohledu jejich důležitosti pro naši společnost, ale také z perspektivy ochrany jejich práv, bezpečí a zdraví.

Téma dětí je mi velice blízké, protože již dlouhá léta se zabývám aktivitami na jejich podporu. Jako zakladatel Nadace Anglický princ, která se zaměřuje na pomoc dětem v různých obtížných životních situacích, jsem měl možnost setkat se s mnoha inspirativními i srdcervoucími příběhy, které mě přivedly k hlubšímu zamyšlení nad tím, co jako společnost můžeme a musíme udělat pro to, aby se každé dítě cítilo milované, bezpečné a šťastné.

Kromě mé role v nadaci jsem také osvojitelem, což nejenže obohatilo můj život neuvěřitelnými zkušenostmi, ale zároveň mi to otevřelo oči k tomu, jak křehká, zranitelná a zároveň neuvěřitelně odolná mohou být dětská srdce.
Děti mi zkrátka nejsou lhostejné. Právě prostá skutečnost, že dítě je ve své podstatě naprosto závislé na péči a lásce dospělých, kteří jej obklopují, mě vede k hlubokému respektu k této zodpovědnosti, kterou každý rodič či pečovatel má. Proto mě zprávy o případech, kdy tento základní vztah důvěry a ochrany selže, zasahují velmi silně. V poslední době mě zvláště šokoval tragický případ, který se odehrál na Bruntálsku. Jednalo se o brutální týrání malého tříletého chlapečka jeho nevlastním otcem, člověkem, který by měl být jedním z nejbližších ochránců jeho bezpečí a štěstí. Místo toho se však stal jeho trýznitelem. Tato děsivá událost bohužel skončila smrtí dítěte, což je něco, co mě zasáhlo hluboko v srdci. Jako člověk, který věří v dobro, v naději a možnost změny, se nedokážu smířit s otázkou: Jak je možné, že někdo dokáže ubližovat tak nevinné bytosti? Jak může být dítě, které se nemá jak bránit a které hledá lásku a ochranu, vystaveno takovému utrpení?
Případ z Bruntálska mě přinutil znovu se vrátit k otázce, proč lidé vůbec týrají děti. Co vede člověka k tomu, aby překročil všechny myslitelné hranice lidskosti a dopustil se něčeho tak strašlivého? Jak je možné, že v naší společnosti stále dochází k takovým tragédiím, přestože žijeme v době, kdy máme tolik nástrojů, vědomostí a institucí, které by nám měly pomáhat podobným případům předcházet? Tyto otázky nejsou jenom akademické nebo filozofické, ale mají velmi reálné dopady na životy dětí a rodin. Ačkoliv je velmi těžké si přiznat, že týrání dětí není ojedinělým jevem, je to realita, kterou musíme čelit, pokud chceme něco změnit.
Když přemýšlím nad tím, proč lidé týrají děti, přichází mi na mysl mnoho faktorů. Někdy to může být důsledek vlastní traumatické minulosti, kdy člověk, který sám zažil násilí, přenáší tento vzorec chování dál. Jindy za tím mohou stát psychické problémy, frustrace, stres nebo selhání společnosti, která nedokáže včas zasáhnout a poskytnout pomoc rodinám v krizi. Není to omluva pro ty, kteří se dopouštějí násilí na dětech, ale je to pokus o pochopení hlubších příčin, abychom mohli hledat způsoby, jak těmto činům předcházet. Žádné dítě by nemělo zažívat bolest, strach nebo pocit, že není milováno. Přesto se to děje, a to nejen v případech, které se dostanou na titulní strany novin, ale i v mnoha rodinách, kde násilí zůstává skryté za zavřenými dveřmi.

Příběh z Bruntálska proto není jen příběhem jedné rodiny nebo jednoho života. Je to varování pro nás všechny. Je to zrcadlo, které nám ukazuje, že jako společnost máme stále co zlepšovat, pokud jde o ochranu těch nejzranitelnějších mezi námi. Musíme se ptát sami sebe, zda děláme dost pro to, aby děti vyrůstaly v bezpečném prostředí. Zda poskytujeme dostatečnou podporu rodičům a pečovatelům, kteří se ocitají ve složitých situacích. Zda máme mechanismy, které dokážou včas odhalit případy násilí a zasáhnout dřív, než bude pozdě.
Tento tragický případ mě také přivedl k úvaze nad tím, jak důležitá je prevence. Nemůžeme čekat, až dojde k dalšímu zločinu, k dalšímu týrání nebo smrti. Musíme investovat do vzdělávání, osvěty a podpory rodin. Musíme být schopni otevřeně mluvit o problémech, které se mohou zdát nepříjemné nebo tabuizované, protože právě mlčení často umožňuje násilí přetrvávat. A hlavně musíme dávat dětem vědět, že nejsou samy, že existují lidé a instituce, které jsou připraveny je chránit a bojovat za jejich práva.

Téma dětí, jejich ochrany a práv je nesmírně důležité a vyžaduje naši neustálou pozornost. Každé dítě si zaslouží vyrůstat v prostředí, kde se cítí milováno, respektováno a v bezpečí. Jsem odhodlán pokračovat ve svých aktivitách a psát o těchto tématech, protože věřím, že každý z nás může přispět k tomu, aby byl svět pro děti lepším místem.

Tragédie, jako je ta z Bruntálska, nám připomínají, že nemůžeme zavírat oči před problémy, které se nás možná na první pohled netýkají, ale které mají dalekosáhlé dopady na životy nevinných dětí. Musíme jednat – a musíme jednat teď.

Matyáš Sivak
Spisovatel, Terapeut , Kartář
Tel :+420 775 917 308
Www.kartarmatyas.cz