Masopust (Bacchus, Bachus) se pochovával hlučně v městech i na venkově a někdy také až na Popelec. Zajímavý obrázek zachoval Quido Mánes, jak pochovávali v pražských pivovarech, nákladnických domech vycpaného Bachusa na nosítkách, nesených rozpustilými maškarami, které tropily taškařice mezi sebou i mezi provázejícími diváky. Průvod byl zahájen vřískavou muzikou maškar muzikantů okolo pěti hodin odpoledne.

Bachuse pochovávali buď o masopustním úterý nebo na Popeleční středu, jak to popisuje Jan Jeník z Bratřic: Odpoledne okolo pěti hodin skoro ve všech nákladních domech slavil se skvostně pohřeb Bacchusa. Tento zemřelý bůh ožralství byl v oděvu královském vložen na parádní postel, podle obyčeje na znak. Na místo krucifixu držel v ruce korbel a na hlavě místo královské koruny měl veliký věnec spletený z půlmázových sklenic. Okolo parádní postele stáli páni hosti obojího pohlaví, nutící se, aby jejich tvářnosti smutné a truchlivé se býti zdály. Mezitím se rozdávaly úmrtní