Řeznické cechy mívaly o masopustu zvláštnízábavu s kravskou koží, upravenou v tzv. „pádlo“. Chodili s napjatou koží a vyhazovali na ní do výše svého druha, obyčejně mladšího za všeobecné veselosti a zábavy diváků. „Vzíti někoho na pádlo“ znamenalo zmítati někým skutkem i slovem, žertovali s někým, tropiti s ním „špadrnáčky“.

Na Slovensku, na konec masopustu pořádali řezničtí tovaryši slavnost, při níž buď pěšky nebo koňmo se snažili utrhnout hlavu živé huse, přivázané za nohy na provaze napjatém mezi dvěma stromy. Husa byla omotána motouzem a bylo tedy dosti nesnadno utrhnouti jí hlavu.

Ve Zvoleni řezničtí tovaryši napnuli provaz mezi dvě staré vysoké lípy. Uprostřed přivázali za nohy živou husu. Mládenci běželi na koních pod provaz a pravou rukou se snažili uchopit husu za hlavu a utrhnout ji. Poněvadž husa bývala někdy  cela omotána motouzem, stávalo se často, že jezdec zůstal viset za provaz s husou v ruce a kůň pod ním uběhl. Kdo přece huse hlavu utrhl, byl jakoby kníže mezi ostatními, požíval všelijaké úcty, např. dostal za odměnu hedvábný šátek nebo stříbrné Ižíce ozdobené stužkami, při tanci měl přednost a rozděloval ostatním tanečnice…

Zábavu tuto o Popeleční (Smetné) středě na Slovensku líčí podobně i Božena Němcová, přidávajíc jen, že někdy řezničtí tovaryši sami běhali v řadě a snažili se rázem hlavu huse utrhnout. Komu se to poštěstilo, dostalo se mu čestného daru od některé mistrovy dcery, hedvábný šátek a květinu na klobouk.

Zvyk vymizel se vzrůstající kulturou nadobro z lidového podání.

zdroj: Veselé chvíle v životě lidu českého, I. p. 1950

Čeněk Zíbrt

vyobrazení: Rytina z r. 1573, Vyhazování pádlem, Masopustní zábava řezníků staročeských.