Tato postava byla možná i první, která se během vrcholu masopustního veselí objevovala, a to o Tučném čtvrtku vpodvečer. O masopustě chodili v Kratonohách před několika lety dva >>maškaradi<<. Jeden s houslemi byl ustrojen za ženskou, druhý oděn byl obráceným kožichem v půli povříslem převázaným a na hlavě měl papír z homole cukrové. Vstoupili do světnice, dali pozdravení a druhý spustil, „Já, pan Pronobus, vinčuju vám šťastný a veselý masopust, abyste šišky, báby smažili a mně taky něco darovali. Ať je šiška nebo bába, to má huba všecko ráda. Ať je bába nebo šiška, to má huba všecko stříška.“ Po této deklamaci chopili některou z domácích ženských a potančili po světnici. Obdarováni odcházeli dále.

Účel tučnočtvrteční maškary s „panem Pronobusem“ v jehož jméně je snadno k poznánízkomolenina církevního „pro nobis“- byl získati dary na výstroj mumraje po ulicích v posledních třech masopustních dnech. Panu Pronobusovi jde tedy o osobní zištnost a jménem se k tomu přiznává.

„Já, pan Pronobus, vinčuju vám šťastný a veselý masopust, abyste šišky, báby smažili a mně taky něco darovali. Ať je šiška nebo bába, to má huba všecko ráda. Ať je bába nebo šiška, to má huba všecko stříská“.

„Hola, hola, já, pan Pronobus, přeji Vám šťastný a veselý masopust, abyste dobře hodovali, šišky, báby pojídali“ a hned vzpomněv sebe a své družiny: „a nám tyky ňáké dali! Ať je šiška, nebo bába, naše huba všechno ráda. Hola, páni, dobrý den, jen s nimi ven a sem!“