Lidstvo vždy chtělo znát budoucnost, ať již z karet, nebo jakkoli jinak a že těch případů z pověr našich předků známe. Hlavně dívky chtěly vědět, kdy potkají toho pravého, jaké bude umět řemeslo, zda bude bohatý či chudý, tmavovlasý nebo prostovlasý, a tak za doprovodu spřízněné duše zašly možná i za kartářkou, aby jim předpověděla budoucnost, ať již blízkou, anebo vzdálenou.

První zmínka o používání obrázkových karet k zábavným výkladům je z 1. století, ze starověké Číny. Jiné prameny pokládají za místo vzniku vykládacích karet Egypt, tyto karty se staly základem pro nejrozšířenější a nejpoužívanějšívýkladový karetní systém tarot.

Vykládací karty do Evropy ve 13. století s největšípravděpodobností přivezli kočovní cikáni, a přestože se dnes cikánské karty od tarotových podstatně liší, je tarot považován za základ, z něhož se původně vyvinuly. Cikáni mají nesmírnou zásluhu na tom, že se výklad karet rozšířil po celé Evropě, díky svému kočujícímu způsobu s ním dokázali seznámit širokou veřejnost. V době „honů na čarodějnice“, které svého vrcholu dosáhly někdy v 16.-17. století, došlo k poklesu zájmu o tarot, protože věštění z karet bylo považováno za jednu z mnoha nečistých čarodějnických praktik.

O nové šíření dobré pověsti karetních výkladů se významným způsobem zasloužila francouzská kartářka Marie-Anne Adélaide Lennormand. V Paříži založila v 18. století známý věštecký salón, kde se scházela elita pařížské společnosti té doby. Stala se také osobní kartářkou Napoleonovy ženy. Její speciální karetní sada se v různých obměnách používá dodnes.

Původ slova tarot – např. staroegyptské Ta – rosh (královská cesta), latinské slovo Rota (kolo), Thoth staroegyptský bůh magie či hebrejské slovo Torah (zákon).