Rozvodové řízení se někdy protáhne až do surrealistických rozměrů. V tomto případě se náš hrdina ocitl uprostřed absurdního dramatu. Po letech poklidného manželství, ze kterého vzešly dvě zdravé děti, přišla rána. Manželka potkala někoho jiného a rozhodla se s dětmi odejít. Rozvod se táhne, jako u mnoha jiných párů, kteří už si nemají co říct a raději nechají rozhodování na soudu. Nicméně před měsícem, když si myslel, že všechny šoky už má za sebou, objevil další kapitolu této ságy: bude mít další dva potomky. Jenže není jejich biologickým otcem! A přesto bude možná platit výživné.
Kde se zrodil problém?
Manželka, která žije rok s novým partnerem, čeká dvojčata. Podle logiky věci by mělo být jasné, že biologickým otcem je nový partner. Jenže podle českého práva má zákon trochu jiný pohled na věc. I nadále platí, že manželé nesou společnou odpovědnost za své děti až do doby oficiálního rozvodu.
§776 a §777 občanského zákoníku praví, že pokud se dítě narodí do tří set dnů po rozvodu, má se za to, že otcem dítěte je bývalý manžel. A tady přichází komická i tragická část příběhu: i když rozvodové řízení už běží víc než rok, stále není uzavřené. To znamená, že manžel je formálně stále manželem a tak i „oficiálním“ otcem dosud nenarozených dvojčat.
Proč český právní řád hraje takové hry?
Český právní systém si v otázkách otcovství uchovává jistou dávku konzervativnosti. Pravidlo tří set dnů po rozvodu vychází z potřeby stanovit právní jistotu ohledně rodičovských práv a povinností. Předpokládá se, že pokud se dítě narodí do této doby, otec je ten, kdo byl s matkou v manželství. To mělo kdysi význam pro ochranu dětí i jejich matek, které by se mohly ocitnout bez zajištění, kdyby otec odmítl přiznat rodičovství. Ale co když už dávno žijí odděleně, každý má nový život, nové vztahy?
Může tohle skutečně projít?
Náš hrdina se po této novince obrátil na právníky a soud, aby zjistil, zda má šanci se proti takovému požadavku bránit. A tady přichází odpověď, která by mohla kdekomu připadat až směšně jednoduchá: ano, ale bude to chtít důkladné a možná zdlouhavé dokazování.
Soud by totiž měl brát v úvahu i okolnosti kolem početí, tedy fakt, že manželé už spolu nežijí. Pokud se podaří doložit, že biologickým otcem je někdo jiný, soud uzná, že muž, který není biologickým otcem, nemá povinnost platit výživné. Avšak proces vyvrácení „manželského otcovství“ může vyžadovat soudní testy DNA, svědectví a další administrativní kroky.
Jde o dítě, ne o rozhádané dospělé
Když už skoro-bývalý manžel dokázal rozchod unést a připravuje se na ztrátu každodenního kontaktu s dětmi, zjištění, že by měl najednou vyživovat i děti jiné, bylo šokující. Manželka má plné právo k výživnému vznést požadavek, pokud soud otcovství nezruší. Tento postup vnímá zákon z hlediska ochrany dítěte, bez ohledu na to, co si o celé situaci myslí zúčastnění dospělí.
Jaké jsou jeho možnosti?
- Soudní zpochybnění otcovství: První logickou cestou je podat návrh na popření otcovství. Tento návrh lze podat do šesti měsíců od chvíle, kdy se muž dozví o narození dítěte. Nejpozději však do šesti let od narození dítěte. V případě pochybností je možné požádat soud o genetické testy.
- Podpora od právníka specializovaného na rodinné právo: Běžný člověk se ve spletitých paragrafech nemusí snadno orientovat, proto je rozumné si najmout zkušeného právníka, který situaci vyřeší rychleji a efektivněji.
- Vyjednávání: Ačkoli se s bývalou manželkou přímo nestýká, může se pokusit prostřednictvím právního zástupce dosáhnout dohody, která by předcházela nutnosti řešit celou situaci soudní cestou.
Chce to pevné nervy
Může být frustrující zjištění, že právní systém má mezery, které se nám na první pohled zdají absurdní. Avšak pravidlo „manželského otcovství“ je v naší právní historii zakotveno pevně a nelze ho snadno přehlížet. Naštěstí existují cesty, jak právní „zádrhel“ obejít, i když si vyžádají čas, finance i nervy.
