Vzpomínáte na svou první lásku? Ty chvíle, kdy jste spolu probděli noci jen tím, že jste si povídali o tom, jak budete jednou bydlet v malém domku na pláži? No, tak to teď nejspíš vypadá jinak. Domek na pláži nahradil byt na hypotéku, kde se víkendy střídají mezi „děti jsou u mě“ a „děti jsou u tebe“.
Romantika tady pořád je, jen ji musíte hledat mezi rychlým vařením špaget a snahou zapamatovat si, kde jste minule odložili dálkové ovládání. Je to jiná liga, ale kdo říká, že nemůže být stejně krásná?
Může to fungovat?
Představte si situaci: žena se zamiluje do muže, který má tři děti a bývalou manželku, která mu píše víc než Hemingway. Na začátku to zní jako romantika. On má zkušenosti, ona energii. Ale pak přijde první střet s realitou: místo romantické večeře řešíte, kdo půjde na třídní schůzky nebo umyje opětovně zadělaný záchod.
A co víc, děti zkouší, co všechno vydržíte. „Ty nejsi moje máma!“ řekne vám devítiletý kluk, zatímco rozpatlává paštiku po gauči. No, není to přesně jako v hollywoodském filmu, ale pořád je to love story. Jen s více šmouhami a rozbitým mopem.
Propletenec
Když si partneři přivedou děti z předchozích vztahů, vypadá to jako skvělý nápad. Na papíře. Ale v praxi? To je něco mezi „Hurvínkem“ a „Peklem s princeznou“.
Děti mají často různé zájmy, různé zvyky a někdy i naprosto různé představy o tom, jak má nový vztah fungovat. A do toho všeho bývalí partneři, kteří se ne vždy spokojí s vedlejší rolí. Pokud tohle zvládnete, měli byste dostat medaili. Nebo aspoň extra víkend bez povinností.
Musíme být dospělí, nebo se můžeme na chvíli tvářit jako blázni?
Tahle otázka trápí spoustu lidí. Po čtyřicítce byste měli být rozumní, že? Jenže romantika není o rozumu. Když se jí vzdáte, co vám zbyde? Tabulky v Excelu, kde plánujete, kdy kdo hlídá děti? To by snad nedal ani Einstein.
Na druhou stranu. Kdo říká, že si romantika a dospělost musejí protiřečit? Třeba si můžete naplánovat spontánní výlet. Ano, slyšíte správně – naplánovat spontánnost. To je kouzlo čtyřicítky.
Jde to, jen trochu jinak
Romantika po čtyřicítce je trochu jako oblíbené jídlo ze školní jídelny. Když si to pamatujete z dětství, bylo to skvělé. Když to máte na talíři teď, možná to chutná jinak, ale pořád to má své kouzlo.
Takže ano, láska po čtyřicítce existuje. Jen možná budete potřebovat trochu víc trpělivosti, méně předsudků a občas taky schopnost najít humor i v těch nejtěžších situacích. Protože jakmile se tomu přestanete smát, zůstanou vám jen ty tabulky v Excelu.
Desatero romantiky po čtyřicítce
Rady z internetu, které jsem osobně prověřil.
Co rozhodně nedělat:
1. Neidealizujte minulost.
Láska z osmnácti je krásná vzpomínka, ale s ní nevytřídíte prádlo ani nezorganizujete školní rozvrh.
Zkusil jsem čistou lásku, ale ta děti do školy neodveze.
2. Nehledejte prince či princeznu.
Pohádky jsou fajn pro děti, nikoliv pro plánování společné hypotéky.
Hypotéka je opravdu strašidelná pohádka pro děti.
3. Neignorujte děti.
Vaše ani partnerovy děti nezmizí. Naučte se je respektovat, jinak se stanete jejich hlavním cílem.
Naštěstí mám jen ty svoje.
4. Nesnažte se změnit tchyni.
Je lepší ji přijmout jako nevyhnutelnou součást života, něco jako zemskou přitažlivost.
Souhlasím. Zemětřesení také nejde zabránit.
5. Nepředpokládejte věčný klid.
Rozvod a nové vztahy přinášejí chaos. Diplomacie bude vaše nová nejlepší kamarádka.
Já a diplomacie nejsme přátelé, ale uzavřeli jsme dohodu.
6. Nevnímejte minulost jako handicap.
Každý má svou historii. Překážky jsou od toho, aby se překonávaly.
Jde to, ale dře to.
7. Neberte partnerovy závazky jako břemeno.
Vztah není o „mně“ a „tobě,“ ale o „nás.“
Až na výjimky souhlasím.
8. Nehrajte si na spasitele.
Nejste tady proto, abyste zachránili partnera, ale abyste s ním sdíleli život.
A kdo spasí mě?
9. Nepodceňujte komunikaci.
Mlčením problémy nevyřešíte, ale můžete pohřbít i poslední šanci na romantiku.
Pokud žena nezná sto druhů mlčení, které vy už ovládáte.
10. Neztrácejte humor.
Cynismus může být fajn, ale smích je lepší.
Bezvýhradný souhlas.
Co rozhodně dělat:
1. Buďte realisté.
Život po čtyřicítce má své výzvy, ale i krásu. Akceptujte to a najdete radost tam, kde ji nečekáte.
Střízlivý pohled mnohé odhalí.
2. Investujte do komunikace.
Mluvte o svých pocitech, plánech i obavách. Raději trapná věta než ledový klid.
Líná huba, holé neštěstí. I obyčejné „ano“ může zachránit situaci.
3. Respektujte děti.
Ať už jde o vaše, jeho nebo její, jsou součástí balíčku. Je to „all-inclusive“ vztah.
Hezky se to píše, ale hůř dělá.
4. Pěstujte romantiku.
Květiny, večeře, malé překvapení. I gesta, co byste kdysi přehlédli, teď dokážou zázraky.
Preferuji čokoládu. Hlavně když se partnerka rozdělí.
5. Budujte vztah s jeho i její rodinou.
Nemusíte být nejlepší přátelé, ale přátelský vztah zabrání trapným rodinným srazům.
Ale jo, taky se to dá zvládnout.
6. Najděte si čas pro sebe.
Partnerství neznamená ztratit vlastní identitu. Váš koníček je vaše útočiště.
Můj koníček jsou mé děti. Ideální spojení.
7. Buďte flexibilní.
Kompromisy nejsou porážka, ale důkaz, že jste na stejné vlně.
Po čtyřicítce to ani jinak nejde.
8. Udržujte jiskru.
Připomínejte si, proč jste se do sebe zamilovali. A to klidně i přes staré fotky.
Souhlas. Jinak je to nuda.
9. Plánujte společně.
Ať už jde o dovolenou, víkend nebo kuchyňskou rekonstrukci, společné cíle spojují.
Mluvit ženě do rekonstrukce nedoporučuji. Zbytek v pohodě.
10. Buďte trpěliví.
Nový začátek vyžaduje čas, ale může být nádherný, pokud tomu dáte šanci.
Jen nezačínejte moc často. Je v tom pak děsný nepořádek.
