Od praků ke koltům: Kdy to začalo?
Kdysi děti venku bojovaly s klacky a prakem, dětská rvačka byla součástí vyrůstání. Dnes? Místo pěstí se v jejich rukou objevují pistole. Příběhy o střelbách ve školách jsou tak časté, že se nad nimi svět přestává pozastavovat. Ale je to opravdu fenomén 21. století?
Kdy se z dětí stali vrazi?
Představa, že se ozbrojený dvanáctiletý kluk rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou, nám připadá moderní a extrémní. Ale když se podíváme zpět do historie, zjistíme, že se nejedná o novinku. Roku 1764 ve Francii mladý Jean Baptiste šermoval mečem a zabil dvě služebné. Ve 20. století v Americe zaznamenali první střelbu na škole už v roce 1940. Ale co je dnes jinak?
Amerika: Kolébka masakrů?
Spojené státy jsou mýtem i realitou, když jde o střelby na školách. Od Columbine přes Sandy Hook až po Uvalde – seznam je dlouhý a děsivý. V USA jsou zbraně dostupné a kultura kolem nich se pěstuje od dětství. Jenže to nestačí jako vysvětlení.
A co Evropa?
Myslíte, že Evropa je imunní? V roce 2009 finský student zastřelil deset lidí ve škole v Kauhajoki. V roce 2011 v Norsku Anders Breivik zabil 77 lidí, většinou mladých. Střelby na školách se staly globálním fenoménem.
Co je spouštěč? Hry, filmy, sociální sítě?
Odsoudit videohry a akční filmy je snadné, ale pravda je složitější. Někdy jde o šikanu, rodinné problémy, duševní nemoci. Co však spojuje většinu případů? Sociální izolace a pocit, že je nikdo neposlouchá.
Jak se vyvíjelo násilí mezi dětmi?
Ve starověké Spartě se děti cvičily v boji od raného věku. Násilí bylo běžnou součástí života. Během průmyslové revoluce se děti pracující v továrnách potýkaly se surovými podmínkami a brutálním zacházením.
Dnes se mění způsoby, jak násilí probíhá. Místo fyzického násilí přímo ve školách se agrese přesouvá na sociální sítě. Kyberšikana je realitou, která může mít stejně fatální důsledky jako fyzická agrese.
Jak to zastavit?
Prevence není o tom, zakázat zbraně nebo hry. Je to o naslouchání, o podpoře, o změně společnosti, která děti nechává osamělé a frustrované. Možná nastal čas ptát se: Proč se děti cítí tak osamělé, že nevidí jinou cestu než násilí?
A proč to nezjistit hned teď? Přestaňte koukat do mobilu a číst řádky přemoudřelého pisálka. Zkuste poslechnout doporučení otce tří dětí. Běžte za svým potomkem, který potichu sedí hned vedle a listuje na Instagramu. A i když na vás bude koukat jako na blázna, zeptejte se – na cokoliv. Buďte otravní a zajímejte se!
