Malý ptáček, jenž je větší a štíhlejší než vrabec, o jehož původu koluje tato báje: Když Pán Ježíš putoval po zemi se sv. Petrem litoval apoštol rolníka, že jest na poli tak opuštěn. Jednou přišli k oráči, který si pot z čela utíral a jedna krůpěj padla na hroudu. Pán Ježíš vzal vlhkou zem do ruky a stvořil z ní skřivánka, aby svým zpěvem rolníka při práci obveseloval.

Odtud je také barva polního zpěváčka. Lásku a úctu, již lid ke ptáčkům těmto chová, vysvětluje báje, dle které skřivánek sňal Kristu z hlavy trnovou korunu.

Skřivan přiletí jako první z ptactva stěhovavého oznámit lidem jaro, je známo, že „Skřivánek si musína Hromnice vrznout, i kdyby měl zmrznout.“ Tento ptáček prozpěvuje od svítání až do večera a někdy napomíná rolníka:

„Hotuj biče, pohoniče, sej, sedláčku, sej!“ Jak nebudeš vorati, Budeš na rok žebrati.“

Přiletí-li na Hromnice, věští úrodný rok, objeví-li se u nás později, obávají se hospodáři neúrody. Ale zavítá-li k nám tento posel jara před Hromnicemi, bude ještě dlouho zima. Mudrosloví praví: „Jak dlouho skřivan před Hromnicemi zpívá, tak dlouho bude po nich mlčeti.“

Kdo slyší na ten den skřivana zpívati, bude v tom roce šťasten. O Hromnicích vycházejí hospodáři i hospodyně do polí a zahrad poslouchat, zapěje-li skřivánek. Zaslechnou-li jeho hlas, soudí na úrodný rok; nezapěje-li, ještě tu není, jdou hospodáři smutni domů věříce, že bude rok nedobrý. Někde se domnívají, že to pole bude úrodné, na kterém skřivan z jara poprvé zazpívá.

Někde říkají:

• Dle letu a zpěvu skřivánčího soudí se na čas. „Skřivan ve výšce zpívá, ještě dlouho pěkně bývá.“ Poletuje-li skřivan nízko a krátce zpívá, ohlašuje déšť, letí-li vysoko a ve výši dlouho pěje, bude hezky. Odletí-li skřivani do teplých krajin časně na podzim, ohlašují brzkou a tuhou zimu. Vybere-li někdo mladé skřivany, může si být jist, že mu nikdo v nebezpečí nepomůže.
• Kdo nosí při sobě stále skřivánčí nožičky, bude šťasten v lásce.
• Nemluví-li děti dlouho, mají se jim dáti skřivánčíjazýčky, které jim hned jazyk rozváží.
• Sežere-li pes mrtvého skřivana, vztekne se prý.

Poznámka na závěr:

Zpěv skřivanů upoutával svým půvabem a melodičností nejen prosté sedláky, ale i hudebnískladatele. Vždyť v jednom zpěvu bylo zaznamenáno až 700 různých motivů s hudebními formami jako typ staccato nebo glissanda. Výška letu při zpěvu bývá 40 až 400 metrů a zpěv sám trvá v průměru dvě až dvě a půl minuty. Ovšem značná část skřivanů je schopna zpívat mnohem déle, přes 5 minut, a rekordní záznam je dokonce 68 minut nepřetržitého zpěvu. Skřivan se při letu třepotá, krouží nad hnízdem, a nakonec se vrhá střemhlav k zemi. Má kropenaté, maskovacízbarvení. To je velmi důležité, protože skřivánci hnízdí, potravu hledají a mladé vychovávají na zemi. Hnízdo pečlivě schovávají pod převisy staré trávy. Ve snůšce bývají 3 až 4 vejce. Zahřívá je pouze samička, mláďata krmí oba rodiče. Z naprosté většiny tažný, zimoviště leží v západníEvropě. Přílet na hnízdiště vrcholí koncem února, odlétá během října.

zdroj: Ptactvo v názorech, pověrách a zvycích lidu českého. 1895 a internet

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.