U břehu vodní plochy hned u Kladna, kde se slunce třpytilo na vlnkách a vítr voněl vodou, žila parta racků. Mezi nimi vynikal Racek Chechtavý, který se smál tak nakažlivě, že se i vlnky culily, když proletěl kolem. Měl jedno velké životní poslání – ulovit tu největší a nejchutnější rybu široko daleko!

Jednoho dne přiletěl na oblíbené místo a zamával křídly na své kamarády – Racka Moudrého, který nosil brýle (i když mu padaly ze zobáku), Racka Lenivého, který se nerad namáčel, a Racka Chvástavého, jenž tvrdil, že kdysi chytil velrybu.

„Dnes je ten den!“ vykřikl Racek Chechtavý. „Dnes si dám pořádnou hostinu!“

Rackové se zvědavě nakláněli.

„A jak to chceš udělat?“ zeptal se Racek Moudrý, utíraje si brýle křídlem.

„Mám plán!“ usmál se Racek Chechtavý a roztáhl křídla. „Stačí jen trochu důvtipu, rychlosti a mého slavného chechtání!“

A tak se vznesl do vzduchu a začal kroužit nad hladinou. Pečlivě sledoval ryby pod sebou, až spatřil pořádného cvalíka – lesklou, baculatou rybu, která vypadala jako stvořená pro sváteční hostinu.

S hlavou skloněnou, zobákem připraveným a očima plnýma nadšení se vrhl střemhlav dolů… ale vtom – plesk! Rybka udělala šikovný manévr a Racek Chechtavý skončil zobákem napřed přímo do vody!

„Chá chá chá!“ zahýkal Racek Chvástavý. „To bylo snad ještě lepší než ta moje velrybí historka!“

Racek Chechtavý se vynořil, zatřepal peřím a olízl si zobák. „To byl jen zkušební ponor! Takhle jsem chtěl vyplašit ryby, aby mi skočily přímo do zobáku!“ prohlásil důležitě.

Rackové se smáli, ale Racek Moudrý pokýval hlavou. „Mám lepší nápad! Když budeme spolupracovat, můžeme rybu zahnat do mělčiny, kde ji snadněji ulovíme.“

A tak se všichni rackové pustili do akce. Racek Chechtavý přelétával nad vodou a smíchem plašil ryby, zatímco ostatní je směrovali ke břehu. Nakonec rybka vyskočila na kámen a… chramst! Racek Chechtavý ji chytil!

„Ha! Vidíte? Vždycky mám plán!“ zakrákal vítězně a v zobáku se mu třepetala večeře.

A tak se všichni rackové sešli na útesu, podělili se o úlovek a chechtali se až do večera. Protože přátelství a smích chutnají ještě lépe než ta největší ryba!

Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.

Chcete vidět víc z unikátních fotografií  Dagmary? Klikněte ZDE

V Kladenských listech se vždy dozvíte vše až do konce a zdarma. Pokud máte zájem o inzerci, celý náš tým je vám k dispozici.