V předvečer keltského svátku Imbolc se vyrábí asymetrický Brigitin kříž. Staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby bylo obydlí chráněno před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty.

Ty, jež jsi naší spásou, Ty, jež se pyšníš v duši krásou. Ty, jež jsi naše chůva, Ty, jež jsi naše matka druhá. Ty, jež léčivé vody vlastníš, Ty, jež bolest v srdci plašíš. Ty, jež jsi svatá pro náš lid, Tak i druhým dáváš klid. Ty jsi mírem v každém čase, Ty jsi klidem v celé kráse. Tebou chci být veden dál, Tvou vůli ať já navždy znám, Svou moc léčit propůjči nám.

Lunver, úryvek z básně Dávným Bohům

Imbolc, keltský svátek světla a ohně

První únor byl v celém keltském světě znám jako důležitý svátek roku – Imbolc, později přešel i do křesťanské tradice jako Hromnice. Imbolc byl především slavností keltské bohyně Brigid a slavil se dávno před křesťanstvím, asi 400 let před naším letopočtem. Venkovský lid 1. únor chápal jako první den jara, a tak oslavoval konec zimy spojený s počínající laktací ovcí, kterým se v této době rodí jehňata. Světlo ohně mělo pro naše prapředky magickou očistnou moc, spálilo vše staré a nečisté a osvítilo temnotu. Dokonce název měsíce únor, Február pochází z latinského slova Februário, tedy očista.

Brigita je v keltském světě uctívána jako bohyně hojnosti, plodnosti, uzdravování, inspirace, ale je i patronkou kovářů, domácího krbu a chovu ovcí. Podle lidového podání navštěvuje svatá Brigita v tento den domácnosti, žehná lidem a dobytku, proto je do domu symbolicky zvána a někdy je jí připravována i postel s drobnými obětinami a březovou větévkou, kterou má světice oživit jarní přírodu.

Taktéž jsou vytvářeny její panenky, vyrobené ze slámy a oděné do šatů. S panenkou se také koledovalo, takové obchůzky se účastnily především neprovdané dívky v bílém odění. Lidé jim věnovali malé dárky, a tak probíhalo uctění Bohyně v každém domě. Dále byl pleten „Brigitin kříž“ ze sítiny či slámy jež měl chránit před špatným počasím.

Součástí oslav tohoto svátku bylo také zapalování malých ohníčků před vchodem do domu. Věřilo se, že mají symbolickou moc chránit dům před kroupami a úderem blesku. V tento den se také zhášely všechny ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky- panny, symbolizující bohyni Brigitu. Další variantou tohoto zvyku bylo projít celý dům se zapálenou svíčkou.

V předvečer svátku Imbolc se obvykle konala bohatá hostina, na níž nechybělo pečivo ozdobené symboly. Nesmělo se také zapomenout nechat něco z jídla jako oběť bohům. V období tohoto svátku bývalo také zvykem slavnostně vykonat první jarní orbu. Pluhy se ozdobily barvenými pentlemi, polévaly (křtily) se pálenkou a byly doprovázeny mladými dívkami. Do brázd se pak vkládaly symbolické oběti bohům – kousky chleba a sýra. Mezi další zvyky patřil úklid domácností, nebo návštěvy u posvátných studánek.

V zemědělství je tento den také významný, věštilo

V zemědělství je tento den také významný, věštilo se, jak bude vypadat nadcházející rok, kdy začít s orbou, kdy se bude sít atd. Dodnes se leckde zachoval zvyk vhazovat do ohně čerstvé jalovcové proutí. Pálení jalovce má ochranitelský účinek a očišťuje domov. Druhý den se pak z jeho popela věští budoucnost.

Květinou tohoto času je pochopitelně sněženka, která byla vždy považována za znamení návratu Bohyně. V Anglii chodily v tento svátek dívky v průvodu bíle oděné s touto květinkou v rukou. Další křehké, avšak mrazu odolné květiny, představují bledule, šafrán a talovín zimní.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším  naleznete ZDE.