Zajímavý popis počasí tohoto dne se nám dochoval z roku 1795 od Františka Vaváka (1741- 1816), kronikáře a rychtáře milčického. Ten jistě dobře znal pranostiky k 25. lednu, neboť si k tomuto dni poznamenal: „Pranostikáři staří tomuto dni mnoho přičítali. Jaký prý on jest, že tak v tomto roce se děje, to jest na den Obrácení sv. Pavla na víru.“

Takto barvitě líčí průběh tuhé a sněžné zimy na Poděbradsku:

Na den Obrácení svatého Pavla (25.1.) na víru bylo mnoho sněhu a velká zima nad míru, taky, že málo lidu bylo v chrámích Páně, aniž se nemohly k tomu užít sáně, všecko sníh zapadal a vítr zafoukal, ani žádný forman cestou jet netroufal.

Ještě znovu ouzkost měly s tou zimou mnohé vesnice, neb žádné vody neměly jejich domácí studnice, mráz vytáhl i prameny a dna v studnicích vysušil, lid i dobytek nebohý s zimou žízně zkusil.

Mlynáři skrz tu tvrdotu nemohli svou nikde mlíti, chudí lidé bez forotu nemohli i chleba míti.

Zima z přelomu let 1794 a 1795 byla podle historických záznamů velmi studená a dlouhá. V mostecké kronice je zpráva, že zima se natolik protáhla, že skončila teprve v létě: „Déšť se sněhem padal v Mostě ještě 15. července 1795, stejně jako o týden později.“

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.

vyobrazení: pohlednice, autor neznámý