Dagmar Stříbrná - Stehlík a jeho hnízdo v lese

Stehlík a jeho hnízdo v lese

V hlubokém lese, kde se sluneční paprsky jen zlehka probíjely skrz husté koruny stromů, žil mladý stehlík jménem Štěpánek. Byl veselý a čilý, jeho peří se třpytilo ve všech barvách, jak to u stehlíků bývá. Jednoho jarního rána, když se probudil s prvními paprsky slunce, ucítil, že přišel čas najít si partnerku a začít stavět hnízdo.

Na jedné větvi rozkvetlého hlohu potkal stehlíčí samičku jménem Barborka. Byla krásná, klidná a moudrá, její hnědá peříčka se jemně leskla, a když zazpívala, její hlas zněl jako sladká jarní melodie. Štěpánek byl očarován. Začal kolem ní poskakovat, zpívat a předvádět své nejkrásnější tóny, dokud se Barborka nerozesmála. „Dobrá tedy,“ řekla s úsměvem, „můžeme to zkusit.“

Oba se brzy pustili do stavby hnízda. Vybrali si dokonalé místo – vysoký buk na okraji lesa, kde byl dostatek světla a bezpečí. Štěpánek nosil suché větvičky, stébla trávy a mech, zatímco Barborka pečlivě vše zaplétala dohromady. Každý den pracovali ruku v ruce, tedy spíše křídlo v křídle, a mezi prací si zpívali písně, které je sbližovaly ještě více.

Jednoho dne, když hnízdo téměř dokončili, přiletěl starý kos Hugo, který byl známý svými příběhy o lese. „Mladí stehlíci,“ řekl hlubokým hlasem, „vaše hnízdo vypadá nádherně! Ale dejte si pozor, v lese žijí i dravci, kteří by vám mohli ublížit.“

Barborka a Štěpánek poděkovali za radu a rozhodli se hnízdo ještě lépe schovat mezi husté listí. Dokonce přidali trochu mechového polštáře, aby bylo nejen bezpečné, ale i útulné.

Když bylo hnízdo hotové, Barborka do něj brzy snesla tři malá, světle modrá vajíčka. Štěpánek byl pyšný a obdivoval je každý den. Společně se o vajíčka starali, střídali se v sezení a zpěvem si zkracovali čekání.

Po pár týdnech se z vajíček vylíhla tři malá stehlíčata. Byla slabá a jejich pírka byla jen jemným chmýřím, ale pro Štěpánka a Barborku byla tím největším pokladem. Rodiče se nyní nezastavili – nosili housenky, drobný hmyz a semínka, aby své mláďata nakrmili.

Lesem se brzy rozléhal zpěv celé stehlíčí rodinky. Všichni ptáci z okolí je obdivovali za to, jak si dokázali postavit hnízdo plné lásky a radosti. A tak žil Štěpánek, Barborka a jejich malá rodinka šťastně v lese, který se stal jejich domovem.

A když přišlo další jaro, zpěv mladých stehlíků připomínal Štěpánkovi a Barborce jejich vlastní začátky. Ale oni už věděli, že v lese vždycky začíná nový příběh – stačí jen mít odvahu a postavit si hnízdo.

Stehlík a jeho životní fakta

Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je malý zpěvný pták, který je rozšířený po celé Evropě, části Asie a severní Afriky. Je snadno rozpoznatelný díky svému výraznému zbarvení, přičemž má červenou masku kolem zobáčku, černobílou hlavu, žluté pruhy na křídlech a hnědý hřbet. Níže jsou uvedena zajímavá fakta o tomto pestrobarevném ptáčkovi:

Velikost a hmotnost

Velikost: Stehlík dorůstá délky přibližně 12–14 cm.
Hmotnost: Váží kolem 14–19 gramů, což z něj činí jednoho z lehčích ptáků.
Rozpětí křídel: Měří kolem 21–25 cm.

Životní prostředí

Stehlíci preferují otevřené krajiny, parky, zahrady a okraje lesů, kde je dostatek kvetoucích rostlin a keřů.
Nejčastěji staví hnízda ve větvích stromů nebo keřů, obvykle ve výšce 2–6 metrů nad zemí.

Jídlo

Hlavní složkou potravy jsou semena rostlin, zejména bodláků, pcháčů, pampelišek a lopuchů. Díky tomu mají výrazný a silný zobák, který jim pomáhá semena dobývat.
V období hnízdění však krmí svá mláďata také drobounkým hmyzem, který jim poskytuje potřebné bílkoviny.

Životní cyklus

Stehlíci si hledají partnera na jaře a obvykle tvoří stálé páry.
Samička snáší 4–6 vajíček, která inkubuje zhruba 12–14 dní. Během této doby ji sameček často krmí.
Mláďata zůstávají v hnízdě asi 13–18 dní po vylíhnutí a rodiče je krmí i několik týdnů poté, co opustí hnízdo.

Délka života

Ve volné přírodě se stehlíci dožívají obvykle 2–4 let, ale v ideálních podmínkách se mohou dožít až 8–10 let.

Zajímavosti o zpěvu

Zpěv stehlíků je melodický a veselý, často kombinovaný s rychlými trilky a trylky.
Samečci zpívají nejen během námluv, ale také při obraně svého území nebo prostě jen tak během dne.

Stehlíci jsou velmi oblíbení mezi ornitology a milovníky přírody nejen kvůli svému barevnému vzhledu, ale i díky své družnosti a hlasitému zpěvu. Jsou symbolem radosti a svobody, a jejich přítomnost oživuje každý kout přírody.

Autor: -staha-. Foto: Dagmar Stříbrná

Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.