Jen pár hodin před Štědrým dnem vyjeli kladenští strážníci k vlakovému přejezdu nedaleko fotbalového stadionu Františka Kloze, aby tam zachránili zuboženou a opuštěnou fenku stafordširského teriéra. Vystrašené zvíře před příjezdem hlídky pravděpodobně srazil vlak nebo automobil. Pes byl následně převezen ke zvěrolékaři a ošetřován. Smutný příběh má šťastný konec – vyléčená „Mařenka“ (tak se pejskovi začalo přezdívat) si v lednu našla nový domov.

Zatímco většina Kladeňáků chystala 23. prosince všechno potřebné na blížící se Štědrý den, u kolejí nedaleko fotbalového stadionu Františka Kloze bojovala o život zhruba tříroční fenka stafordišrského teriéra. Všiml si jí tam náhodný kolemjdoucí, který přivolal hlídku městské policie. „Když jsme s kolegou dorazili na místo oznámení, našli jsme tam pejska. Toho oznamovatel události odtáhl z kolejiště, aby ho nepřejel žádný další vlak – pravděpodobně ho už před tím nějaký srazil. Pes byl zraněný, takže jsme mu poskytli první pomoc a ohledali jsme ho čtečkou – neměl však žádný čip ani známku,“ vybavil si zasahující strážník s tím, že identita psa byla ještě několik dní poté neznámá.

Tu noc před Štědrým dnem (okolo 22:00) bylo nepříznivé počasí. Mrholilo a byla zima, což zraněné fence také nepřidalo. „Zvíře jsme odvezli na naší stanici. Mělo hlubokou tržnou ránu na levé zadní noze a také ránu na hlavě. Veterinář navíc zjistil, že má poraněnou páteř, což si vyžádalo operační zákrok,“ dodal strážník. „Velice to zasáhlo primátora pana Milana Volfa, který se okamžitě zapojil do záchrany fenky. My sice máme smlouvu s kladenským veterinářem, ale pes musel být operován mimo naše město a tyto náklady právě primátor uhradil ze svého,“ těšilo ředitele Městské policie Kladno Michala Strieborného. „V den, kdy se fenka našla, jsme pro ni dostali prášky na zmírnění bolesti. Následující den podstoupila vyšetření na sonografii a rentgenu. V pátek po Vánocích byla operována – měla totiž naprasklý poslední obratel páteře. Naštěstí nedošlo i přes srážku s dopravním prostředkem k žádné další závažné zlomenině. Teď už jen čas ukáže, jestli utrpěná zranění nebudou mít vliv na celkovou hybnost zvířete.“

Teriér byl z nejhoršího venku. Od zvěrolékaře se vrátil zpátky na policejní stanici, kde se o něj starali především psovodi z řad kladenských strážníků. Mohlo se tak přejít k dalšímu kroku a sice k vyhledání původního majitele. „I když pes neměl čip ani známku, podařilo se nám původní majitelku najít. Ta však o psa zájem nejevila a nezajímala se ani o jeho stav. Proto jsme prostřednictvím sociálních sítí zveřejnili výzvu, ve které jsme se pokusili najít pro Mařenku nový domov. Zájem byl obrovský,“ pokračoval Strieborný, v jehož kanceláři byla fenka až do předání novému majiteli nejraději.

Za svou si Mařenku vzali i všichni ostatní strážníci. „Ten pejsek u nás měl nejen potřebné zázemí, ale také pozornost. Bylo vidět, že je to pes socializovaný. Potenciálních zájemců bylo opravdu mnoho. Řada z nich přijela k nám na stanici, aby si ho prohlédla. Ti lidé často chtěli zjistit, jak na ně bude reagovat a zároveň nás zajímali podrobnosti o těch, kteří k nám přicházeli. Nechtěli jsme fenku po všem, co prožila, předat leckomu. Navíc jsme měli jasně dané, že ji předáme pouze zkušenému pejskaři,“ zdůraznil ředitel kladenských strážníků.

Výběr těch, kteří chtěli pejskovi dopřát nový životní začátek, se postupně zužoval. Někteří si „adopci“ sami rozmysleli, jiní nesplňovali již zmíněná kritéria. „Ozvala se nám třeba paní, která měla zkušenost jen s jorkšírem, ale byla u nás i rodina s dětmi. My ovšem neznáme historii toho psa a nevíme, jak na co reaguje. Mohl být týrán, takže by někdy mohl reagovat na určité podněty nebezpečně. U těch zájemců nás ale zajímalo také třeba to, jestli nebyli někdy trestáni a pokud by přišel očividný uživatel návykových látek, tak bychom ho rovnou vyřadili,“ vysvětlil Strieborný.

Přesto se během ledna našel ten pravý – jde o Kladeňáka, u kterého je maximální předpoklad, že se u něj bude mít Mařenka hezky. Původně smutný vánoční příběh má tak přeci jen šťastný konec. „Jsme moc rádi, že má nový domov. Mařenka nám však za tu dobu, kterou u nás strávila, velice přirostla k srdci, takže se přiznám, že jsem její odchod od nás ze stanice obrečel,“ neskrýval na závěr Michal Strieborný.