V některých krajích se v neděli slavily „jalové hody.“ Po tučném čtvrtku, o kterém panovalo přesvědčení, že se má na něj hodně jíst a pít, aby byl každý při síle celý rok, uplynul pátek a sobota jako sen a již je zde masopustní neděle, na kterou se chasa těšila tak dlouho. Začínají totiž závěrečné tři bláznivé dny masopustu: ostatky.

V některých krajích se v neděli slavily „jalové hody“:

Bývalo to zvláště tam, kde byla dědina menší a při nedostatku hudebníků, jaký v tento čas obecného veselí býval, a z toho plynoucí drahota hledané hudby, kterou si nemohli takto dovolit. Jalové hody pořádaly selky, z nichž každá přispěla do spolku pečivem, pečením atd. Vše se sneslo buď do hospody nebo ke starostové, tam se potom hospodyně sešly. Pojídalo a veselilo se pak při kávě a rosolce, která se také za společné útraty pořídila. Při žertu a smíchu příjemně utekl půlden, za soumraku zavítali do společnosti také muži, a pak se zavděk vzaly, třeba i řádně rozladěné housle, jen aby se alespoň několik párů z rozjařené společnosti, bylo-li místo, dalo do tance. Bývalo již pozdě v noci, kdy se účastníci rozcházeli. V některých oblastech se zase udržoval zvyk nejdříve pořádat „dětskou muziku“ k níž se scházely děti na rychtu nebo přicházely na pozvání do některého z bohatých statků. Přinášely co mohly, buchty nebo jen prosté placky a hospodář pozval muzikanty. Po dětském veselí se muzikanti přestěhovali za dospělými do hospody a zábava pokračovala.Hned po obědě vyhrávali hudebníci na návsi a zvali k muzice do hospody na „sousedskej bál.“ Jen co dohráli již se otvírala vrata statků i dveře chalup a mužští i ženské mířili k hospodě, která byla slavnostně vyzdobená chvojím, papírovými košíčky, fábory, věnci a kde se zatím „na kruchtičce“ pohodlně usadili muzikanti se svými nástroji. Na tento bál chodívali místy jen ženatí, chasa svobodná ten den tančit a vůbec ani přijít k muzice nesměla. Tančíval se „šáteček, šotyška“ a jiné tance. Každý soused si dal zahrát „nahoru“ a „pro radost dětem“. Se svou ženou přetančili místnost taneční, přičemž sousedky vyskakovaly do výšky, aby měly vysoký len a obilí. Zdrželi se všichni až do rána, když dali se pak jeden po druhém s muzikou dovést domů.

Druhý den, v masopustní pondělí se pokračovalo v tanci. Oblíbené byly zvláště takzvané mužovské bály kam svobodní neměli přístup a museli se spokojit v tom lepším případě jen s přihlížením.

Hudebníci pilně vyhrávali, poněvadž furianští sedláci na nějaký ten zlatník nehleděli a selky ani z kola nevycházely. Stavení a děti hlídaly babičky, a tak zábava opět trvala až do rána.

V obci Postřekov na Chodsku mají masopustní zábavy podobný průběh, ale trvají tři dny a každá věková vrstva obce má tu své vyhrazené pole zábavy. První den se koná kytičková taneční zábava mládeže, druhý den babská, zábava ženatých a vdaných, která si však nezadá s vervouženatých a vdaných, která si však nezadá s vervou mládeže. Po půlnoci hlavní roli přebírají vdané ženy, které podle zdejší tradice tančí na stolech a o masopustním úterý se koná průvod masek s obřadním ukončením. Postřekov je také jedna z mála českých obcí, kde se tradice nepřenesla na neděli, ale koná se v původním datu, těsně před Popeleční středou.

Protože datum Velikonoc není stálé, mění se také datum masopustní neděle. Může připadnout na některý ze dnů v období od 1. února do 7. března.

Kolovečský mlýn na báby:

Zajímavý zvyk měli a mají v Kolovči, který byl znám po celých Čechách jako „Kolovečský mlýn na báby“, který přemílal staré a škaredé ženy na hezounké mladé panenky. V pondělí dopoledne všechna chasa a mladí muži, kteří se v ten rok ženili, stavěli na prostředku městečka „babský mlýn“. Při stavbě mlýnu bylo dosti diváků. Pantáta, mládek, stárek, prášek s paní mámou obcházeli mlýn a svými žerty obveselovali přítomné. Sotvaže byl mlýn dostavěn, jeden z chasníků, který byl převlečen buď za policajta, anebo jinou maškaru procházel městečkem a vyvolával, že zítra bude veliké mletí bab: „Z devíti nehezkých bab může být osm sličných, jedna baba se zničí.“ K večeru se šlo k muzice, kde zůstali až do rána.

Na druhý den dopoledne chasa „pochytala“ postarší hospodyně a tajně je pak vypustilazadními vrátky. Z mlýna pak za obrovského veselí a pozornosti celého městečka vycházela místo hospodyní mladá děvčata oblečená do šatů starších žen, aby iluze byla dokonalá.

Do mlýna házeli starý báby celý den, ráno vypadly mladý děvy ze stroje ven a dědci mohli krmit kozy jen.

Pár mladých hochů z vesnice, teď řádí a mydlí nové děvčice, skok sem skok tam je jich plná sednice.

Kolovečský omlazující mlýnina staré baby z r. 1838. Podle originalu v Museu Klatovském kreslil prof. Férd. Vaněk

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.