Dříve vážná hra dospělých, vypravená s velikou pečlivostí a svědomitostí „poklesla“ v 19. století na kolední obchůzku dětí, buď chlapců, nebo pouze dívek, které místo slavnostního úboru podle významu úloh (král, Theofil, Dorota, kat, čert) v šatě jen ledabylém, odříkávají zcela řemeslně zkomolené texty, opepřené často nějakými vtipy, nevtipy, nynějšího vkusu.

Na Domažlicku, ve svátek sv. Doroty chodili po vsích „doroťáci“, kat s dřevěnou šavlí a sv. Dorota s papírovou korunou na hlavě. Vešli do světnice a po křesťanském pozdravení začali:

Oba: O hýle, hýle, hýle, poslyšte malé chvíle, o krásné panně Dorotě, kterážto nechtěla královnou býti, raci hořkou smrť podstoupiti. Kat: Ach, Doroto, rozmilá, král Fabricius mě k tobě posílá, abys ho za manžela vzala a jemu neodporovala, neb on míní tobě stříbro, zlato dáti a královnou tebe učiniti.

Sv. Dorota: Ta novina je mi tak milá, jak nějaká smradlavina, než bych já si otce za manžela vzala, rač bych hořkou smrť podstoupila. (sv. Dorota klekne)

Kat: Vodstupte lidi na stranu, ať vám nedám s mečem ránu; natáhni Doroto krk hezky, já ti ho srazím po mistrovsky. (srazí korunu) a oba zpívají: Staň, Doroto svatá, kerás bula sťatá, nechtělas krále poslechnout, raděj hořkou smrt podstoupnout. (vesnice Díly na Chodsku) Jako dary dostávali často peníze, mouku, krupici atd.

Na Chrudimsku pořádali takovou hru v počtu 4-9 osob. Do stavení vstupovali v tomto obsazení: Král nazvaný jednou Sapricius, jindy Africius měl na hlavě korunu, v ruce žezlo a po boku meč. Legát neboli králův vyslanec byl ustrojen jako nějaký vyšší sluha. V obyčejném oděvu s kordem po boku vystupoval mladý křesťan Theofil. Nejmladší člen této herecké společnosti představoval páže. Dorotu představovala dívka, oděná v bílé roucho. Kat míval červené spodky a červený plášť a v ruce třímal široký dřevěný meč, polepený stříbrným papírem. Anděla představoval buď hoch nebo dívka v bílém rouše. Čert byl opatřen škraboškou s růžky a širokým červeným jazykem, kolem kyčlí byl opásán řetězem. Někdy bývali i čerti dva. Jeden z členů této příležitostné herecké společnosti měl na starosti pokladnu, do níž ukládal vybrané peněžité dárky.

Když herci vstoupili do světnice, všichni zpívali:

Ctná panna, svatá Dorota, bohumilého života, byla rodu královského, dcera knížete římského. Theodora otce měla, ten ji zplodil podle těla s Theodorou, manželkou svou. Tak ctějí rodiče dcerku svou.

Když skončili, vystoupil legát a odříkával:

Prosím, prosím, milí páni! Račte nám času popřáti, bychom mohli promluviti k oslavě svaté Doroty, Ježíše Krista dobroty. Ta za otce krále měla, ten ji zplodil podle těla s Theodorou, manželkou svou. Tak ctějí rodiče dcerku svou.

Pak se uvedl čert:

Klichcum, klichcum, já mezi vás, neb se dívám dávno na vás, pátrám po tom ve dne, v noci, kterak bych si moh pomoci, Sapricia krále s pannou Dorotou dostali v moc svou. Já se ale nyní schovám, po malý chvíli přijdu k vám, jen se zatím upokojte! Benedicite facite!

Čert poodstoupil a již bylo započato s hrou. Král nařizuje přivést Dorotu z vězení, aby jí kat sťal jako křesťanku. To se také stane a kat srazí mečem plechovou nádobku, kterou měla Dorota na hlavě. Rovněž Theofil čili „Toufil“ jest z rozkazu rozlíceného krále sťat. Potom k příkazu anděla vzali si čerti krále s sebou do pekel. Když hra skončila, byla společnost obdarována a odešla, aby opět v dalším stavení opakovala své „říkání“. Jako dary dostávali často peníze, mouku, krupici atd.

Tyto pochůzky začínaly někde již v druhé polovině ledna a trvaly ještě týden po svátku sv. Doroty a jak takové chození s Dorotou vypadalo, vylíčila Božena Němcová ve 12. kapitole Babičky.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.