Narodila se ve IV. st. ve městě Césareje v Malé Asii. V rodině byla křesťansky vychována a zaslíbila se Kristu. Odmítla proto pohanského ženicha, který se o ni ucházel. Zakrátko byla předvolána před Sapricia, který po ní vyžadoval, aby vzdala úctu uznávaným božstvům a zapřela Krista.

Legenda vypráví, že když nepomohla slova, nařídil její mučení na skřipci. Netajila se radostí a s úsměvem přijala své odsouzení ke stětí. Cestou na popravu potkala se s mladým úředníkem Teofilem, který zaslechl, že se těší do nebeské zahrady a špásovně si prý řekl o poslání květů a ovoce. A Dorota mu je přislíbila. Legenda dále uvádí, že těsně před popravou jí nebeský hošík podával tři růže a tři jablka se slovy, že jí je nebeský snoubenec posílá. Ona mu přikázala, aby je donesl Teofilovi, jemuž je z nebeské zahrady slíbila. Teofil, který se před chvíli svému žertu ještě smál, když spatřil dar, předávaný uprostřed zimy, obrátil se, přijal víru a vyznal ii. Ještě téhož dne byl proto přijal víru a vyznal ji. Ještě téhož dne byl proto rovněž sťat.

Úcta ke sv. Dorotě počala v římskokatolické církvi v 7. století, její památka se světí 6. února. Dorota se počítá do sboru čtrnácti svatých pomocníků a je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales (čtyři panny hlavní, vynikající), kam kromě ní patří ještě sv. Barbora, sv. Kateřina a sv. Markéta; bývají často zobrazovány společně.

Svatá Dorota je patronkou zahradníků, květinářů, pivovarníků, horníků, novomanželů, nevěst, šestinedělek.

Pomáhá při porodních bolestech, v chudobě, ve smrtelných nebezpečích, při křivém obvinění. Atributy: anděl, dítě, hranice, jablka, chlapec, koš, květy ovoce, palma, růže, věnec.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším  naleznete ZDE.