V den svátku sv. Blažeje 3. února u nás probíhaly kolednické obchůzky žáků, které se vyvinuly ze středověkých obchůzek učitelů a studentů, kteří v jednotlivých domech vybírali naturálie, tvořící kdysi pevnou součást učitelských příjmů.

Tento den byl místy nazýván i dnem školáckým. Součástí obchůzky bývalo často napomínání rodičů, aby děti pilně do školy posílali. Přihlíželo se i k tomu, aby odrostlejší děti se mohly náležitě připravit ke svaté zpovědi a k svatému přijímání. Podobné žákovské obchůzky probíhaly i na sv. Řehoře 12. března.

V Čechách jsou písemné důkazy o těchto obchůzkách zaznamenány již ve 14. století. Jde prý o jeden z nejstarších doložených žákovských zvyků v českých zemích. V Cisiojanech, jde o mnemotechnickou pomůcku k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři používaný ve středověku, staročeských ze XIV. a používány XV. století jsou často zapsány zmínky o tomto žákovském obyčeji: „Již Hrom, Blažej, Hat šli spolkem do školy zpievat… Blažej, Hat došli spolkem v školu zpievat.“

V kalendáři slovenském z roku 1799 je otištěno toto říkadlo:

„Dnes jest sv. Blažeje den, v němž se zachovává obyčej ten, že chudí žáci chodí po domích dobrých lidí, by svú živnost dostali. I my sme k vám přišli, by sme se s vámi zišli, byste nám nětco dali. Milá paní, pro tvú čest dej nám masa velkú čest. Pakli nám masa nedáte, na svojích hrncoch poznáte, když budu lietat z police do mlynárovej světnice. Tam sa obžerú pšenice z tej ukradenej měrice.“

Z roku 1864 je zaznamenán tento popěvek: „My ubozí žáci, chytří jak zajíci, do školy chodíme, tam se učíme Pana Boha chváliti a rodiče ctíti, bližních milovati, starý zvyk neponechati.“

Na sv. Blažeje se chodívalo hlavně na Moravě, školáci obcházeli po domech, zpívali nebo odří- kávali text písně a dostávali od sousedů mouku, hrách, vejce, klobásky a na rožeň napichovali uzené maso. Vystupovali buď v civilním oblečení nebo v jednoduchých převlecích, nejčastěji v bílých košilích, přepásaných širokým papírovým pásem, s vysokými čepicemi na hlavách; někde jeden z nich představoval biskupa Blažeje. Při zpěvu poskakovali jednoduchými tanečními kroky po poskakovali jednoduchými tanečnimi kroky po kruhu. V písních oslovovali hospodáře, aby obdaro- vali žáky a učitele, přidávali popěvky známé z masopustních koled, i s výhrůžkami, aby nebyli odbyti.

Dnes již plyne den po dni, bez upomínek, bez starých obřadů, obchůzek žákovských a zábav. Dnes již ani nikdo si nevzpomene na sv. Blažeje, že staří pokládali za povinnost všech členů rodiny, aby jim kněz v kostele ráno po mši svíce křížem podložil ke krku pod bradu, aby jich hrdlo nebolelo, aby jich záškrt nesoužil. Dnes již patří i do galerie starých, vybledlých obrázků náčrtek, jak na sv. Blažeje školáci žebrali pro sebe i pro rodinu učitelovu slaninu, uzeninu, klobásy, mouku, vejce, housky, obcházeje dům od domu v papírových, strakatých čepicích, s rožněm k nabodávání, s píkou, halapartnou ponocnickou a s košíkem. Rozjařil se hospodář i hospodyně, kdy mezi dětmi zahledli svoje synky a dcerky … Býval to také kousek veselých chvil v životě lidu českého… (kolem roku 1900)

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.