Po prisském oteplení přichází fabiánská zima, je to snad vůbec nejznámější výrazně chladné lednové období a podle dlouholetých pozorování se dostavuje s pravděpodobností 65%. Jejími patrony jsou sv. Fabián s Šebestiánem 20. ledna.

Podívejme se, jak fabiánskou zimu doprovází pranostiky příslušné k jednotlivým dnům:

• – Na svatého Kanuta přichází zima třeskutá. 19. ledna.
• – Na Fabiána začíná se pravá zima.
•  -Svatý Fabián zimy pán.
• – O sv. Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu.
• – Fabiánské zimy se i cikán bojí.
• – Fabiánské mrazy málokdy schází. 20. ledna.
•  -Svatá Anežka, je-li laskavá, vypustí skřivánka z rukáva. 21. ledna.
• – Kape-li svatá Anežka se stříšky, přijdou vhod i zhryzky (zbytky níce neboť prý zima bude ještě velmi dlouhá) 21.ledna.
• – Na sv. Vincence seď doma u pece. 22. ledna.
• – Na Zasnoubení Panny Marie zima největší je. 23. ledna.
• – Sv. Timoteus přemýšlí, kde nechal vůz. 24. ledna.
• – Den svatého Pavla na víru obrácení – zimy odvracení.
• – Na svatého Pavla obrácení – půl ovčí zimy.
• – Na Pavla obrácení i zima se promění – buď popustí nebo zhustí. 25. ledna.
• – Na svatého Polykarpa sněhu (nebo vody) plná každá škarpa. 26. ledna.
• – Je-li Karel Veliký málo ledový, únor to napraví. 28. ledna.
• – Na Saleského Františka, meluzína často zapíská. 29. ledna.

Průběh krásné, běloučké a zároveň surové fabiánské zimy popisuje ve své knize Rok na vsi Alois Mrštík, ukázka je zde. Ladovskou zimu v Praze, roku 1877 zase popsal Jos. Holeček: „Na neděli 21. ledna napadlo mnoho sněhu. Tehdy ještě sníh z pražských ulic neodklízeli hned po napadnutí. Nechávali jej ležet, aby byla sanice. Drožkáři a fiakristé honem přepřahali do saní. Saně i koně zvonili rolničkami, celá Praha byla toho plna. I soukromé saně se rozjížděly po hlavních ulicích. Příkop, Ferdinandova třída a Václavské náměstí se jen saněmi hemžily…“

Zejména v dávných dobách se lidé nejchladnějších dnů velice obávali. Když se k chladu přidal hlad a nemoci, zejména ty smrtelné, ke kterým patřil mor a cholera, nastávala situace až katastrofálních rozměrů. Právě o tom hovoří pranostiky, které čerpaly z některých konkrétních situací: „Když se spřáhne zima a hlad, není oč stát. Zima, nemoce a hlad – spojení, ze kterého nic dobrého není. Ať si v zimě chlad, jen když nejsou nemoce a hlad. Dobře oblečeným se mráz uctivě klaní, špatně oblečené zraní. Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká. Kdo se v létě při práci zapotí, v zimě se nasytí i zahřeje.“

Zajímavostí je, že vůbec nejnižší teploty na území České republiky byly podle slov meteorologa Žáka zaznamenány nikoliv během fabiánské zimy, ale až 11. února roku 1929. Tehdy byla v Litvínovicích u Českých Budějovic naměřena teplota minus 42,2 stupňů Celsia.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.