Vrcholem masopustu bylo úterý, místy i pondělí, kdy probíhal průvod masek a zábava vrcholila. Průběh tohoto dne má svůj řád i rozdíly podle místních tradic. Aktéři se obvykle po ránu shromáždí v místním hostinci, či sokolovně i s kapelou o po krátkém potancování průvod vyráží do obce.

Obchůzky masek často neměly žádná pravidla, záleželo jen na vtipu „maškarádů“, jaké taškařice budou po vsi vyvádět. Kapela u každého stavení zahrála dva až tři kousky a v každé chalupě byli odměněni koblihami, uzeným masem, penězi, ale především dostávali pálenku a pivo. Večer se všichni sešli v hospodě a vybrané peníze utratili za muziku

Nejčastěji se chodívalo s maskou medvěda, kterého na řetězu vedl medvědář, který varoval přihlížející, aby se nepřibližovali, protože jde o převelice nebezpečnou šelmu. Medvěda pak představoval muž, který si oblékl na ruby obrácený kožich, častěji však prostý oděv z pytloviny pošitý hrachovinou, na hlavu si nasadil medvědí masku, či celou medvědí hlavu vymodelovanou z papíru a zpevněnou škrobem.

Místy zase bylo vidět medvěda a koně, kterému se na jihu Čech říkávalo „klibna“, zatímco na severu „brůna“. Přitom mezi oběma byl rozdíl ve vzhledu. „Klibna“ byla docela obyčejná kobyla (šiml), zato „brůna“ měla na hlavě rohy a naháněla strach. Na Hlinecku zase chodila v čele průvodu dvojice masek: šašek zvaný Laufr a s ním jde Paní mládenec přestrojený za ženu.

V některých oblastech byla rozšířená a oblíbená maska žida a židovky. Žid měl přes rameno pytel, židovka nůši. Při obcházení vsi šel žid vždy o několik stavení napřed než ostatní medvědáři. Vrazil neočekávaně a volaje „handlu“ se svou družkou do světnice, proslídili v kamnech všechny trouby a police a co kde našli k jídlu, vše putovalo do pytlů: knedlíky s omáčkou, uzené maso, koblížky atd. Co sám nevzal, vzala židovka. Pak dával žid domácím šňupat tabák, ale zároveň škemral o krejcary. Za ním teprve přicházeli ostatní, medvěd, maškaráci, tři nebo čtyři svátečně ustrojení mládenci a hudebníci. Kromě toho měli s sebou kominíka, který, když před nimi někde zavřeli vrata, pomocí žebříku je přelezl.

Když vešli do stavení, medvěd, maškaráci a hudebníci zůstali na dvoře, mládenci vešli do světnice. Jeden mládenec připil pantátovi, panímámě i dívkám, hudebníci zahráli „vivat“ a potom k tomu nějaký kousek do kola. Mládenci si zatančili s panímámou a dívkami. Jiný mládenec, který nosil pokladničku, přijmul od hospodáře peněžitý dárek. Potom poděkovali, a šli do následujícího stavení a než prošli celou ves byl večer.

Vybrané peníze použili na pokrytí výloh; obyčejně ale něco zbylo, a to se propilo večer v hospodě. Sebrané jídlo se rozdělilo mezi chudší medvědáře. Večer byla v hospodě muzika a místy probíhalo „vyplácení holek.“ To se doprostřed postavil dlouhý stůl a na něj se položily skleničky se sladkou rosoličkou. Ta byla určena pro děvčata. Před každou skleničku namaloval zvolený mládenec tolik koleček, kolik musela děvucha zaplatit zlatek za muziku za to, že tancovala s hochy po celý rok.

Masopustní postavy bývaly skutečně rozmanité, v průvodu rozhodně nesměli chybět čerti a kominíci. Typickou maškarou byla také bába, která nesla v nůši dědka, někde jen dítě, samozřejmě že šlo o masku jednoho muže, který si na horní polovinu navlékl nůši bez dna, oblékl sukni a před sebe si upevnil vycpanou horní polovinu trupu sehnuté báby, prohýbající se pod tíhou nůše s těžkým nákladem.

V řadě míst tradiční masky doplňují novodobé maškary. Často se objevuje cikánka hádající lidem z ruky. Dále to může být maska fotografa, zdravotníků s nosítky a s lékařskými kufříky, masky policajtů zastavujících projíždějící auta

Masopustní postavy bývaly skutečně rozmanité, v průvodu rozhodně nesměli chybět čerti a kominíci. Typickou maškarou byla také bába, která nesla v nůši dědka, někde jen dítě, samozřejmě že šlo o masku jednoho muže, který si na horní polovinu navlékl nůši bez dna, oblékl sukni a před sebe si upevnil vycpanou horní polovinu trupu sehnuté báby, prohýbající se pod tíhou nůše s těžkým nákladem.

V řadě míst tradiční masky doplňují novodobé maškary. Často se objevuje cikánka hádající lidem z ruky. Dále to může být maska fotografa, zdravotníků s nosítky a s lékařskými kufříky, masky policajtů zastavujících projíždějící auta s udělováním pokut…

zdroj: archiv Antonín ViK, Český rok na vsi a ve městě – Pavel Toufar (1948-2018)

vyobrazení: Jaroslav Vodrážka (1894, Praha – 1984, Praha)

Pro nabídku inzerce v Kladenských listech nás neváhejte kontaktovat! Rádi vám pomůžeme zviditelnit vaši firmu, produkty nebo služby na stránkách, které oslovují široké publikum v našem regionu. Jsme tu, abychom s vámi našli to nejlepší řešení, které bude odpovídat vašim potřebám a přáním. Ozvěte se nám a společně vytvoříme reklamu, která bude vidět!

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.