Na okraji malého akvária, uprostřed městského ruchu, snil malý oranžový samec betty bojovnice o dni, kdy nalezne svůj osud. Každý večer si představoval barevné šupiny své vyvolené a tiché zázemí velkého akvária, které by mohl nazývat domovem.

Jednoho dne, během cesty na burzu plnou šumu, zvuků a světel, se stalo něco nečekaného. „Támhle je!“ ozvalo se. Mezi stovkami rybiček jsem ho spatřila – jemného, sytě oranžového samce s ploutvemi, které vypadaly jako plameny tančící ve vodě. „Toho musím mít,“ rozhodla jsem se.

Po dlouhém vyjednávání a trochu šílené cestě, kdy jsem se prodírala davem a opatrně chránila pytlík s vodou, jsem ho přivezla domů. Jakmile jsem ho vypustila do přechodného akvária, viděla jsem, jak zvědavě plave, rozhlíží se, a jakoby se ptal: „Kde je ta, která patří ke mně?“

Věděla jsem, že k takovému krásnému bojovníkovi musím najít stejně výjimečnou družku. Majitelka burzy mi slíbila, že brzy dorazí samička – buď červená, žlutá, nebo snad i oranžová, která by mohla být jeho spřízněnou duší. Už jsem si představovala, jak společně plují mezi rostlinami v nádherném, nově zařízeném akváriu, které jsem pro ně připravovala.

A pak, jednoho rána, zazvonil telefon. „Mám tu pro vás krásnou dalmatinku,“ zaznělo na druhém konci. Byla to samička s jemnými bílými šupinami posetými červenými skvrnkami. Když jsem ji přinesla domů a pomalu představila oranžovému samci, jako by čas na chvíli ztichl. Pomalu k sobě připlavali a jemně se dotkli ploutvemi, jakoby se odjakživa znali.

Dnes už oba plavou ve velkém akváriu, obklopeni zelenými rostlinami a kamínky, které jim připomínají přírodní tůň. Jejich příběh je pohádkou o čekání, naději a nalezení toho pravého. Oranžový betta bojovník už nesní – žije svůj sen. A já se nemohu dočkat, až spatřím jejich první potomky, kteří budou nositeli barev lásky a osudu.

-Milhaus-