Dagmar Stříbrná foto. Sojka a kouzelný lesní poklad

Sojka a kouzelný lesní poklad. V jednom starém, tajemném lese žila sojka jménem Lila. Měla nádherný modro-černý ocas, který se při letu třpytil jako drahokamy.

Lila byla ptákem zvědavým a odvážným, který rád objevoval nová místa a tajemství přírody. Ale co Lila milovala nejvíce, to byla vyprávění o kouzelném pokladu, který měl být skrytý někde hluboko v lese.

Mnozí starší ptáci říkali, že poklad není zlatý, ale má sílu naplnit srdce moudrostí a odvahou. To byla pro Lilu ta pravá výzva. „Kde ho najdu?“ zeptala se jednoho dne starého datla, který jí vyprávěl o pokladu.

„Poklad je ukrytý na místě, kde se stýká tři tajemné cesty,“ odpověděl datel, „ale pamatuj, že není lehké ho najít. Musíš mít otevřené srdce a odvahu přijmout výzvy, které ti cesta přinese.“

Lila se tedy vydala na cestu, naplněná touhou a vírou, že najde něco víc než jen hmotný poklad. Letěla přes lesy, louky a hory, až dorazila na tři cesty. První vedla do temného a hustého lesa, druhá do prudkého kopce, a třetí ke klidnému jezeru, které se zrcadlilo v měsícovém světle.

Nejprve se rozhodla jít po první cestě – do temného lesa. Brzy se setkala s liškou, která jí nabídla kousek jablka, když viděla, že je unavená. „Pokud chceš poklad, musíš se podělit o své dary s ostatními,“ řekla liška. Lila si uvědomila, že pravé bohatství spočívá v pomoci druhým.

Další cesta ji zavedla na strmý kopec, kde musela bojovat s větrem, aby se dostala na vrchol. Tam potkala sovu, která jí řekla: „Odvaha je klíčem k překonání těžkostí, ale moudrost spočívá v umění zpomalit a vyhodnotit, co je skutečně důležité.“ Lila si vzala její slova k srdci a s novou trpělivostí pokračovala dál.

Nakonec dorazila k jezeru. V jeho zrcadlové vodě uviděla svůj vlastní obraz. „Poklad není někde venku, ale uvnitř tebe,“ promluvila tajemná hlas. „Moudrost, odvaha a laskavost jsou tvé pravé poklady.“

Lila si uvědomila, že poklad, který hledala, byl vždycky v ní – v její schopnosti pomáhat druhým, být odvážná a mít otevřené srdce. Vrátila se zpět do svého lesa, kde se stala vzorem pro ostatní ptáky, kteří ji obdivovali nejen pro její krásu, ale i pro její moudrost a odvahu.

Od té doby byla Lila známá jako Sojka Pokladu, která ukázala všem, že skutečným bohatstvím jsou naše činy a srdce plné laskavosti.

Fakta o sojce obecné:

Sojka obecná (Garrulus glandarius) je středně velký pták z čeledi krkavcovitých. Je známá svou bystrou povahou, výrazným hlasem a schopností napodobovat různé zvuky.

Velikost a váha:

Sojka měří přibližně 34 cm na délku, s rozpětím křídel 52–58 cm. Váží kolem 140–190 gramů.

Hnízdění:

Sojky hnízdí vysoko v korunách stromů, obvykle v hustých lesích. Hnízdo staví oba partneři z větviček, mechu a trávy.

Mláďata:

Samice snáší 4–7 vajec, která inkubuje zhruba 16–17 dní. Po vylíhnutí krmí rodiče mláďata přibližně tři týdny, než jsou schopná opustit hnízdo.

Strava:

Sojka je všežravec. Živí se žaludy, semeny, bobulemi, hmyzem, ale také malými obratlovci či ptačími vejci. Na podzim si často ukládá žaludy jako zásobu na zimu, čímž přispívá k šíření dubů.

Zajímavost:

Sojky jsou velmi chytré a známé svou schopností napodobovat různé zvuky – od zpěvu jiných ptáků po lidské hlasy nebo zvuky techniky, například motorové pily. Jsou také považovány za „strážce lesa,“ protože svým hlasitým křikem varují ostatní zvířata před nebezpečím.

Sojka obecná je nejen krásný, ale i užitečný pták, který se významně podílí na rozšiřování lesů a udržování rovnováhy v přírodě.

Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.