Juliánský kalendář, byl zaveden v roce 46 př. n. I. římským vojevůdcem Juliem Caesarem (100-44 př. n. l.) a na svou dobu moderní systém počítání dnů vycházel z toho, že rok je dlouhý 365 dní a 6 hodin.

Problém byl, že skutečný rok je o 11 minut a 15 vteřin kratší. Nepatrná odchylka dlouho nikomu nedocházela, ale už ve 12. století si lidé začínali všímat, že ačkoliv podle kalendáře má být toho dne světla stejně jako tmy, reálně je jedné více.

Do věci se v 16. století vložil Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“.

Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá gregoriánský (latinská podoba jména Řehoř). Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin).

Aby se tedy vyřešil problém, v tu dobu již s desetidenní nesrovnalostí oproti přírodě, papež Gregor rozhodl, že po 4. říjnu 1582 bude nově následovat 15. říjen, a tak se i stalo. U nás tato změna nastala 6. ledna roku 1584.

V Čechách musel zasáhnout císař:

Ne všude se kalendář setkal okamžitě s pochopením. Naopak. Řehořova iniciativa narážela na nejrůznější protesty. Ozývali se učení univerzitní mistři, vladaři, ale také církevní hodnostáři. V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Přesto se přechod neobešel bez komplikací. Pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice (1538-1590) vyhlásil přechod na nový kalendář 22. října 1582 s působností od poloviny listopadu. Poučení o změně rozeslal do všech okrsků s tím, aby kněží o nařízení poučili věřící. „Avšak Pražané zdráhali se opravu kalendáře přijíti… Po příkladu hlavního města i jiná města v království českém se proti přijetí zpěčovala… Odvolávala se na to, že prý císař doposud ničeho nenařídil“.

Císař Rudolf II. (1552-1612) se zprvu domníval, že zemské stavy přijmou nařízení dobrovolně. Vstříc jejich tvrdohlavosti však přeci jenom přikročil k silovému řešení a přechod na gregoriánský kalendář nařídil mandátem. Až poté se čeští stavové umoudřili a v roce 1584 z pondělí 6. ledna přestoupili na úterý 17. ledna.

Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc,

Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce 1584 slavily Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě. Poslední město v Českém království, které přijalo gregoriánský kalendář, byla v roce 1588 Kadaň. Přijetím gregoriánského kalendáře se české země přihlásily k západoevropskému kulturnímu okruhu.

V dnešní době je rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem 13 dní. To je důvod, proč ortodoxní země jako Rusko, Srbsko nebo Řecko slaví Vánoce až 6. ledna. A Velká říjnová revoluce neproběhla v říjnu, ale v listopadu. Avšak drobná nepřesnost, která se v současném kalendáři stále skrývá, přidá lidstvu jeden den až za 3300 let.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.