Celý den a nejvíce pak večer před svátkem sv. Tří králů míval ráz slavnostní, podobal se štědrovečernímu, s dodržováním postních jídel, věštěním, vykuřováním příbytků a kouzlením.

Je to poslední z dvanácti osudových nocí, které následují po Narození Páně. Provází ji představa o škodlivých silách, které se přibližují k lidem a ohrožují jejich obydlí, zdraví a prospěch. Je třeba jim čelit tradičními ochrannými úkony, jimiž proniká síla svěcené vody, světlo svíce a znamení kříže.

V kostelích se světila voda, křída, sůl, kadidlo, a věřící si do kostela přinášeli i křížky, zlaté přívěšky, prstýnky, madonky. K těmto věcem si lidé přidávali také „bobky“ (vavřínové plody), který byl nastrkán v soli, dále světili síru, česnek a svíčky.

Všechny tyto věci kromě svíček používali v domácím léčení lidí i dobytka. Ve farním kostele, ve zvláštní velké nádobě byla svěcená voda. Každý přinesl ve své nádobě vodu čistou, kterou vylil do vody svěcené a pak si z ní nabral do své nádoby.

Když si hospodář nebo hospodyně z kostela přinesli posvěcenou vodu, nejprve se jí každý napil, aby byl chráněn před zimnicí. Pak se nalila do kropenky, upevněné obyčejně při dveřích. Zbylá voda z předešlého roku se vylévala na ohniště. V některých zdrojích se uvádí, že svěcená voda byla z kostela odnášena tajně.

Po modlení nad svěcenou vodou si vzal sedlák trochu vody do džbánu a zhotovil si ze slámy štětičku. Vykropil celou světnici, půdu, sklep, spižírnu a chlév. Tím se stalo, že celé stavení bylo rázem zbaveno obtížného hmyzu a lidé v něm bydlící byli obrněni proti každému pokušení. Také se kropilo stavení s přilehlými hospodářskými budovami, aby se jim vyhnul oheň. Když se vše vykropilo, odešel hospodář do sadu pokropit stromy, aby měly bohatou úrodu, včelstva pro dobrou sklizeň medu i jako ochranu před nemocemi. Pak šel na pole, které také pokropil a pomodlil se za hojnou úrodu. Štětičku zanechal na poli.

Na Chodsku se žehnali svěcenou vodou každodenně, ráno i večer, když odcházejí z domova, když se dítě narodilo a též když zemřel někdo ve stavení. Také každý nový kus dobytka se pokropoval, podobně jako první fůra sena i obilí. Svěcený bobek byl dobrý na různá bolení.

Někde ostatní vodu svařili a uschovali pro rozličnou potřebu. Svěcenou vodu však nebylo zapotřebí svařovat, poněvadž podle lidové víry vydrží prý celých sedm let, aniž by ztrácela na chuti, nebo snad zahnívala. Kde býval hospodář příliš vzdálen od kostela, mohl si posvětit vodu sám. Tuto vodu musel načerpat přesně o půlnoci před Třemi králi a říkat příslušnou pobožnou průpověď, když ji přinášel do světnice.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.