Půst štědrého dne, posledního dne adventu ovlivnil skladbu štědrovečerních jídel a co víc, také se říkalo: Na Štědrý den se nic nesnídá, neobědvá, nýbrž se čeká jen na večeři.

Děti byly vybízeny k půstu slibem, že uvidí zlaté prasátko, a tak vznikla pravděpodobně jedna z nejkrásnější českých vánočních pověr. Podle ní je zlaté prasátko vidina přislíbená za neporušený předvánoční půst, který se drží od půlnoci před Štědrým dnem do západu slunce. Pověra má pravděpodobně kořeny ve středověku.

Místně jim bylo slíbeno, že když vydrží půst, tak uvidí lítat kohoutka, nebo byli strašeni děsivou šperechtou, že jim provrtá břicho, když půst nedodrží. Na Slovácku zase vyrážel na pomoc zlatému prasátku i svatý šprech, spíše strašidelná postavička, který nezbedným dětem neváhal provrtat břicho, aby se přesvědčil, zda je opravdu prázdné.

Zlaté prasátko se dětem ukázalo jako světelný obraz. Tím prasátkem býval cedník, pod nímž večer hořela svíčka, paprsky, pronikající dírkami v cedníku, byly štětiny toho prasátka. Ve Slezsku rodiče slibovaly dětem, že když se zdrží jídla, uvidí zlaté tele, jak se spouští po zlatém laně u kostela, nebo jak skáče z pece. Na Znojemsku mohly postící se děti uvidět zlatou ovečku.

Často se, ale během dne podávaly obvykle jen bezmasá jídla, jako je např. staročeský kuba. V Tlumačově zase jen posnídali trochu česnečky bez chleba, někde ji zase jen obědvali a jinde opravdu nejedli vůbec anebo dětem půst zmírňovaly mlékem nebo žitnou kávou s chlebem. Pro křesťany bylo běžné během adventu držet půst, nelákala je ovšem vidina zlata jako takového a prase pro ně bylo něco podřadného a špinavého, ale vidět Zlaté prasátko představovalo štěstí. Zlato signalizovalo slunce a odchod zimy. V kombinaci s prasetem slibovalo prosperitu a hojnost.

Nejstarší zmínka o zlatém prasátku
je z r. 1588 od Šimona Žlutického, který se v dopise zmiňuje, že na Štědrý den byl „bez jídla, pití, zlatých prasátek“. Jan Jeník, rytíř z Bratřic líčí zábavy ve druhé polovici XVIII. stol. a začátkem XIX. stol.: „Aby i ty malé děti celičký den spolu hlady trpěly, slibovalo se, že ten, který nic jísti a píti nebude, zlaté prasátko na večír uhlídá“. Na Valašsku slibovali žertem: Kdo se postí, uvidí večer „krokev zlatů“ s latú (latí), s latou = zlatou. Škádlívali se odleskem zrcadélka, jak zlaté prasátko běhalo po stropě a po zdech.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.