Umístění stromku se řídilo prostorovými možnostmi v domě. Ve vesnických domácnostech měl své místo ve světnici, zastrčeným do otvoru v nízké stoličce nebo zasazený do špalku či do hmoždíře s pískem, do dřevěného kříže nebo i do řepy, aby z ní sál šťávu a déle vydržel. Stavěl se na truhlu, ale i do okna. Malý stromek zprvu stával i na štědrovečerním stole, ale je i doloženo, že stromek byl zavěšený na háku za kmínek nebo za špičku ke stropnímu trámu.

Mezi nejstarší ozdoby patřily tzv. korálkové, sestavené z foukaných korálků do tvarů hvězdiček, košíčků a dalších tvarů. K tradici českého stromečku patří i ozdoby jako je cukroví, perníčky a čokoláda. Bonbony nebo duté figurky se zavěšením na stromeček se datují od r. 1897, kdy byla u nás vyrobena první kolekce. Jde o český vynález a v první polovině 20. století pak čokoládové figurky balené do barevných staniolových fólií zaplavil vánoční trh. Pro vánoční stromek se stala charakteristická hlavně světla jako hlavní křesťanský symbol Vánoc ve významu narození Krista jako světla světa a hvězda umístěná na vrcholu zastupovala hvězdu betlémskou.

V jeho vsi, studenti z Písku a Tábora teprve v letech sedmdesátých 19. století přinesli obyčej do rodin a od té doby zámožnější rodiče překvapovaly děti stromečkem. K rychlému šíření vánočního stromečku mezi prostým lidem pak dopomohly „zvláštní slavnosti“ se stromkem, s říkadly, hrami, se symbolickou výzdobou atd. atd. Ale k tomu docházelo až ve 20. století.