Tradice obdarovávání v rámci rodiny na Štědrý den vznikla nejspíš v době německé reformace v 16. století. Ještě ve středověku se totiž děti těšily na dárky buď 6. prosince od svatého Mikuláše, nebo 28. prosince na svátek Mláďátek či Neviňátek, připomínající děti, jež nechal v Betlémě povraždit král Herodes. Protože však německý teolog a reformátor Martin Luther v duchu svého učení odmítali světce a mučedníky, odmítali tak slavit i svatého Mikuláše, a proto začali protestanti obdarovávat své děti místo 6. prosince až na svátek Narození Páně 25. prosince. Současně s tím v duchu důrazu na rodinné tradice přijali představu, že dárky přináší malé dítě – Ježíš narozený v Betlémě.

V německých zemích se pro něj rozšířilo označení Christkind, andělská postava. Představu malého Ježíška, který nosí dárky, přijala později i katolická církev, všeobecně až v 19. století.

Umělecká ztvárnění vánoční nadílky s Ježíškem, kdy je vyobrazen jako dítě v bílém rouchu se svatozáří kolem hlavy a v doprovodu andělů, jsou poměrně vzácná. Ačkoliv je Ježíšek původně výmyslem protestantského severu, paradoxně se jeho tradice udržela právě v katolické oblasti a jeho tradice je dál uchovávána: v části Německa, v Rakousku, Itálii, Švýcarsku, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku či Francii a v dalších zemích katolické Jižní Ameriky.

V současné době je nejvýznamnější postavou mezi dárkonoši Santa Claus, jeho podobu stvořil americký reklamní průmysl ve 30. letech 20. století. Kromě výrazného vzhledu se kolem něj vytvořilo mnoho pohádkových příběhů a je milován nejen dětmi. Ve většině státech Evropy bohužel vytlačuje tradiční místní dárkonoše.