Roráty neboli jitřní, jsou prastaré adventní zpívané ranní mše k poctě Panny Marie (missae votivae solemmis), které se konávaly každý den po dobu celého adventního období ke slávě i chvále Bohorodičky.

Mše bývá také nazývána „andělskou“, protože se při ní předčítá z evangelia o andělu, který Panně Marii zvěstoval narození Ježíše.

Jejich návštěva patřila k předvánoční poezii venkova. Probíhaly v brzkých ranních hodinách a mnohde se konaly jen za svitu svící. Ty vyvolávaly v prosincových tmavých, studených a předvánočních ránech jedinečnou atmosféru. V rorátech se právě setkává symbolika ranní dlouhé prosincové tmy a světel svící, které symbolizují příchod Světla světa – Ježíše Krista. Zdánlivě neporazitelná moc tmy je tak postupně prozařována drobnými a šířícími se světélky, které ohlašují konec vlády tmy.

Název „roráty“ je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: „Rorate coeli desuper…“ – „Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele…“ Kořeny adventní rorátní mše spadají do doby Karla IV., který zavedl tradici pravidelných ranních mariánských votivních mší, které se konaly po celý rok. Vývoj rorátů dosáhl svého vrcholu v 16. století, kdy se liturgický text překládal do češtiny a podkládal sylabicky chorálním melodiím, v nichž odstraněny byly bohaté skupiny tónů, zpívané na jednu slabiku. Tak zjednodušený chorál s textem v řeči mateřské přestal býti zpěvem kněží a stal se majetkem literátských bratrstev. V současné době jsou roráty zařazovány pouze ke konci adventního období.

„Bože, ten prosinec býval v té naší Praze krásný! Maminka mne časně ráno budila, abych šel s ní na „roráty“, před kostelem jsem dostal hrnek kávy, po kostele zase hrnek kávy. Praha venkovatěla, pod těžkými povozy tak pěkně sníh skřípal, za vozy žlutý strnad po ulicích poskakoval a stehlíci přilétali z Petřína až do malé zahrádky naší a tam ozobávali stříbrné keře!“

V Hradci Králové „Zvonili po celý advent před 7 hodinou na večer celou čtvrt hodinu zvoncem na rathousu (radnici), což na pokoj zvonění nazývali, by měšťanstvo časně utichnouc, k ranní pobožnosti tím schopnější a ochotnější bylo. Pak čtvrt hodiny po vyzvánění v 5 hod. ráno rorátní zpěvy byly prozpěvovány každodenně v hojném počtu od literátův“. (r. 1587)

Roráty byly komponovány způsobem, kterému se říká tropování. Při tropování se postupovalo následujícím způsobem: na určitou melodii gregoriánského chorálu se narouboval český text, poté se chorál na vhodném místě rozdělil a vložila se do něj samostatná píseň, která dále rozvíjela v chorálu nastolené téma. Chorály pak zpívala již zmíněná literátská bratrstva z kůru, při zpěvu písní se připojoval zpaměti i lid. Nebo účastníci mše používají tzv. rorátník: jde o specializovaný liturgický zpěvník obsahující hudební repertoár pro roráty, jde o specifickou českou záležitost, která nemá jinde v Evropě obdoby.

Česká hudební tradice se může pochlubit výjimečným počtem kvalitních adventních písní a roráty jsou naprosto jedinečnou hudebně liturgickou formou, která je kontextu evropské hudební historie jedinečná

Jeden z prvních nejdůležitějších rukopisů s českými roráty pochází již z r. 1572 „Písně a chvály Božské“, jenž kancionál slově, pana Kantora Starýho, měštěnína v Novém městě Pražském, rkp. musea v Mladé Boleslavi. Od stol. 17. zpívali roráty katolíci jednak ze starobylých rukopisů, pokud se zachovaly po zrušení bratrstev a konfiskaci jejich jmění i knih za císaře Josefa II., jednak z novějších opisů bez not, které pořídili mnozí ze stavu řemeslného.