Velkým úkolem svaté Lucie bylo vymetat tmu a přinášet světlo. Však také její jméno pochází z latinského lux, což znamená světlo. O tom, že bylo co vymetat, svědčí i skutečnost, že čas od svátku sv. Lucie do Narození Páně byl nazýván černou zimou.

Podle lidové víry je sv. Lucie i ochranitelkou proti čarodějnicím a zlým kouzlům a podle starého českého pořekadla je svatá Lucie i královnou zimy.
V předvečer tohoto svátku nastává jedna z nejtemnějších nocí, kdy se scházejí čarodějnice, aby škodily lidem. Jejich nejoblíbenějším místem k ďábelským rejům je Radhošť. Ochranou proti nim bývala i tato rada:
„Od Lucie až do Božího narození
odhodí se, každý den jedno drvénko
a na Boží narození, jestli jimi zatopí,
tož se žádná čarodějnice neudrží
a musí přijít na ten oheň do toho stavení.“

Proti zlu bylo třeba se bránit. Hospodyně dělaly nad vrata chlévů křížky svěcenou vodu. Od svátku sv. Lucie až do Božího narození dávaly hospodyně kravám kousek těsta, smíchaného s rozličným kořením a zeleninami, aby neměly nad nimi čarodějnice moci. Po jmenovaný čas bývá chlév uzamčen, aby odtamtud nemohla čarodějnice vzíti ani ždibec hnoje.

V těch dnech hospodyně nedá ani neprodá žádnému ani lžičku mléka, kdyby kdo a jak prosil, bojíc se, že by mléko přišlo čarodějnici do rukou, kteráž by pak dobytku uškodila. Když se čarodějnici podaří někde kousek hnoje popadnouti a ucho z rendlíku vzít, nastrká toho hnoje do jeho díry a tím potom tak dlouho hospodyni škodí a užitku odbírá, pokud hnůj z rendlíku se zachová.

– Ve Slezsku se zase věřilo, že když hospodyně každý den od sv. Lucie až do Božího narození odloží stranou jedno poleno dříví a těmito se na Boží hod (25.12.) zatopí, tam zlé mocnosti hospodářství neuškodí. Pokud jím byl zapálen i štědrovečerní oheň, pomohl ke spolehlivé ochraně před vniknutím dotěrných čarodějnic, bosorek i černých mužíčků do stavení. Podle jiné rady se těmito polínky mělo přiložit do pece nebo kamen už před odchodem z domu na půlnoční mši. Popel pak bylo potřeba pečlivě vyhrabat a uschovat. Byl to prý zaručený prostředek pro zahánění čarodějnic.
– Další zvyk nabádal hospodáře, aby v tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor. Tím mohl o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici. Nebo si muži mohli vyrobit malý dřevěný stolek, který měl čarodějnou moc – když si na něj pak o Vánocích v kostele stoupli, rozeznali v davu lidí, kdo z nich jsou zlé čarodějnice – uviděli je stát otočené zády k oltáři. Vyrobit tento stolek však nebyla hračka – nesměl být použit ani jeden hřebík a existoval složitý návod, který bylo potřeba dodržet. Podobně jako stolička se vyřezávala vařečka, ale bez suku. Tomu, kdo s ní míchal na Boží hod, přišla do domu čarodějnice.
– Den sv. Lucie býval již za starodávna na Moravě dnem mezi jinými důležitým a pověrčivým. Dobový doklad z r. 1629 potvrzuje stáří lidové víry, že na sv. Lucii čarodějnice škodívají dobytku: Toho roku byly viněny dvě ženy, „že ve Stříbrnících se měly smluviti, když nějaká hadačka tam byla a Dorotě Sbraňáčkové hádala, že by též Dorotě Sbranáčkové nejbohatší selka na svatou Lucii dům její hlinú z hrobu, kostmi od šibenice vezmouc obsypala a tak že žádného štěstí na dobytku koňském i jinším míti nemůže…“ Zdá se, že tato příhoda souvisí s tím, co podnes lid si vypráví o moci čarodějnic na den sv. Lucie.