Které popisuje, že na svátek sv. Lucie se začne nejkratší zimní den opět pomalu prodlužovat. Jenže my přece víme, že Lucie se slaví 13. prosince a že nejdelší noc a nejkratší den nastávají až 21. prosince, tedy na svatého Tomáše, kdy také platí pořekadlo:

Jak to tedy je? Vysvětlení je poměrně jednoduché, pořekadlo o Lucii bylo používáno podle tzv. juliánského kalendáře, který platil od roku 46 př. n. l. za jehož otce byl označen G.J. Ceasar. Jeho astronomové, ale nebrali v úvahu skutečnost, že rok nemá 365,25 dne, ale je ve skutečnosti o něco kratší. Zrodil se tak nepřesný kalendář. Jarní rovnodennost, která byla roku 325 ještě 21. března se proto tiše posunovala směrem k počátku roku. Zpočátku nepostřehnutelně. Roku 453 byla 20. března, roku 581 dne 19. března, ale už v 16. století byl kalendář „zpožděn“ o celých 10 dnů.

Vznikla tak komise na vytvoření nového kalendáře, který byl později pojmenován jako gregoriánský, který v roce 1582 zavedl papež Řehoř XIII., podle něhož mělo být číslování dnů posunuto o 10 dnů počínaje čtvrtkem 4. října 1582, takže následoval sice pátek, ale psalo se rázem 15. října 1582. Současně byl upraven počet přestupných dnů tak, aby den jarní rovnodennosti připadal i v dalších staletích vždy na 21. březen. Sv. Lucie tak přišla o svou velkou roli, kdy do zimní tmy přinášela světlo. Na skutečný slunovrat si tak lidé museli ještě několik dnů počkat.

„Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“

Další zmatek v určování „času“, vznikl tak, že světci mají svátek v určitý den, ale na obchůzky se chodí vpředvečer jejich svátku. Staroevropský den se totiž počítal trošku jinak, než se počítá dnes. Počítal se vlastně od předvečera zase do předvečera dalšího dne, ne od půlnoci do půlnoci, takže ty obchůzky se skutečně konaly na den toho světce. Kompletní informace o změně kalendáře najdete v článku: Přechod na Gregoriánský kalendář, byli jsme mezi prvními.