Dnes začíná adventní období tak zvaně železnou nedělí, české zvyky a tradice

Vše o adventním období, které začíná dnešním dnem a končí první vycházející hvězdou na Štědrý den. Zapalte první, fialovou svíčku tak zvaně „svíci proroků.“

„Advent“ vychází z latinského slova adventus, což znamená příchod. Je to doba radostného očekávání velkého křesťanského svátku – narození, „příchodu“ Ježíše Krista, narození Páně

Skončily polní práce, země odpočívá. Nastal čas dlouhých večerů, období klidu, rozjímání a zklidnění. Přestože již nastal advent, tak lidé nezaháleli, místy se ještě dodělávaly zmeškané polní práce, kácel se les, dělaly se otýpky z lesního chábí a roští na topení. Loupala se kukuřice a mlátilo se ve stodolách obilí. Ženy se za svitu loučí a svíček věnovaly šití, pletení a večer se chodilo na přástku konopí a na dračku peří. Muži opravovali nářadí, štípali šindele, pletli košíky, pokuřovali.

Přichází, ale i dojemné svátky blaha, pokoje, radosti. Svátky, které jsou opředené kouzlem zkazek, obyčejů, písní, koled a pověr. Veselý adventní čas právě začíná.

Na adventním věnci zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.

K předvánoční poesii patřila na venkově návštěva „rorátů“, mší sloužených před rozedněním. Venku tma jako v ranci a lidé zachumlaní do teplých šatů s lucernami rozžatými kráčeli v ostrém větru do kostela, jehož okna ukazovala věřícím směr cesty.

V rorátech se setkává symbolika ranní dlouhé prosincové tmy a světel svící, které symbolizují příchod Světla světa – Ježíše Krista. Zdánlivě neporazitelná moc tmy je tak postupně prozařována drobnými a šířícími se světélky, které ohlašují konec vlády tmy.

Bohoslužby v první adventní neděli mluví o druhém příchodu Krista, nabádají k bdělosti a pokání. Mše bývá také nazývána „andělskou“, protože se při ní předčítá z evangelia o andělu, který Panně Marii zvěstoval narození Ježíše. Místy se v kostelích světí adventní věnce, chvojí. Umlkají zpěvy Gloria (Sláva na výsostech Bohu) aby se s o to větší silou a slávou rozezněly opět až o Vánocích. Liturgická barva pro tento i následující dny je fialová – barva pokání, ztišení a očekávání.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více o zvycích, tradicích a mnohém dalším i možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.