přibývá-li, vlhký, když stejná, suchý rok znej“

Nejznámější Ondřejova pranostika je spojena s ledem: „Svatý Ondřej dělá led a svatý Jiří jej láme.“ Další si všímají sněhu: „Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží. Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní.“

Podle Jana Munzara a jeho skvělé knihy Medardova kápě je nejstarším pořekadlem tohoto dne rčení, jež uvádí roku 1617 Šimon ze Špicberka: „Na svatého Ondřeje konec pocení.“ Doktor Munzar však soudí, že tato prastará pranostika se vůbec netýká počasí a teplotních poměrů posledního listopadového dne, ale vystihuje „konec pocení“ při posledních na vsi tolik oblíbených tancovačkách, které končí s nadcházejícím adventním časem.

Nebo: „Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: přeplyne-li, bude mokrý rok, zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok.“

Hospodáři také věřili, že pokud na sv. Ondřeje sněžilo, neuvede se žito: „Sníh na sv. Ondřeje vzešlému žitu mnoho nepřeje.“ Na Moravě říkali: „Ondrejský sňah, zjiedá režný chleb“, podobně jako sníh adventní.

Naproti tomu se věřilo, že „Bude mnoho ovoce, jsou-li na sv. Ondřeje kapky na stromech“