Se svatým Martinem přichází podle tradice zima a sníh, tak zas nic

Sníh nebude ale k večerní kávě, nebo čaji v teple domova se podívejte co o Martinovi jsme zjistili a i to co nám poskytli kolegové. I přesto, že ten bílý kůň není, tak redakce KL přeje všem Martinům k svátku vše nejlepší.

Martinská tradice započala již během raného středověku, kdy uctívání svatého Martina získalo postupem doby evropský rozměr a Martinský svátek byl ještě v 19. století důležitým svátečním dnem, dnem skládání účtů a vyrovnání závazků v obci, termínem služebního roku čeledi a kdysi i obchůzek žáků a také dnem veselic, lovů, zabijaček a hodování.

Hodování však mělo i jiný důvod, ve středověku nařízený adventní šestitýdenní půst začínal už po sv. Martinu, a tak si každý chtěl tento svátek řádně užít.

Tradice martinské husy (či martinského vepře), která byla na mnoha místech konzumována v den světcova svátku, souvisela s ukončením zemědělského roku, s odvodem úroků vrchnosti a ve vinařských oblastech Moravy bývalo zvykem připít si novým mladým vínem. Příchod mladého vína není, ale ničím novým, pouze jsme zapomněli na zvyky našich pradědů. Martinský svátek byl také považovaný za předěl teplého a studeného období.

V některých oblastech se zapalovaly martinské ohně, které nahradily lampiony, světil se chléb a peklo obřadní pečivo. Den 11. listopadu se nevyznačoval jen lidovým veselením, ale byl i významným dnem pro spravování obce. Začínaly fungovat tribunály, parlamenty, školy, slavily se volby do místních zastupitelstev, platívaly se daně, poddaní odváděli své dávky v drůbeži. S čeledí a s obecními zaměstnanci, mezi ně mohl patřit pastýř, ponocný, kovář, hajný a učitel se obnovovaly kontrakty na další rok. Leckde se konaly výroční dobytčí a martinské trhy, nebo jarmarky a v řadě míst se drželo posvícení i s husí pečínkou.

Do západních Čech zasahoval i kult sv. Martina jako patrona dobytka a koní. Ten byl uctíván na Chodsku a v blízkých oblastech německého etnika. Za dar dobytka mu byly přinášeny obětiny. V kostele sv. Martina ve Všerubech každoročně o svátku sv. Martina zrána kostelník vynesl z kostela stůl s železnými figurkami zvířat, koní, krav, volů, ovcí i koz, které si přicházející kupovali. Cena se řídila velikostí figurky, a tak koně stáli nejvíc. Těla kovářsky vykovaných zvířat různých velikostí (od osmi do 20 cm) doplňovaly přinýtované nebo zavěšené prvky, uši, rohy, nohy. Zakoupenou obětinu kladli hospodáři na oltář a vyslovovali v modlitbě přání, aby svatý Martin jejich zvířata ochránil.

Nahromaděné figurky odnášel kostelník ven na prodejní místo pro nové zájemce.

V jiném zdroji je uváděno: Na Plzeňsku přináší lid do kostelíka sv. Martina nad Všeruby rok co rok ze železa nakovaných nebo z cínu a olova ulitých údů dobytčích, jako oběť jakousi, avšak teprve dne 19. listopadu. Slavnost vykonávala se později pouhým hodováním v poledne, při němž nejhlavnějším jídlem byla husa. (1906)

Martinské posvícení:

V druhé polovině 19. století, o první neděli po sv. Martinovi probíhalo posvícení (hody). Během dne probíhala v některých místech i pouť, děti se radovaly z pouťových cukrovinek, střelnic a kolotočů a ve venkovských statcích a chalupách se plnily spíže lahůdkami. Martinský jídelníček býval ustálený, kralovala mu pěkná husička, někde zabíjeli vepříky, slepice, kachny, kuřata. Pekli a vařili skopové, chystali uzené. Na stolech bývalo i zvláštní martinské a posvícenské pečivo: martinské rohlíky (z žitné mouky vejražky nebo pšeničné), nazývané také martiny, martinské podkovy, roháče, rohy, zahýbáky, vandrovnice, ale také „Rohlík Svato-Martinský, Arculaturn Martinale, Martinshorn“, které se vázaly ve tvaru zahnutého válečku; plnily mákem, hruškovými či švestkovými povidly, ořechy,

perníkem i mrkví.

Bohatost hostiny o posvícení pochopitelně záležela nejen na místních zvyklostech a tradicích, ale také především na zámožnosti hospodáře. V porovnání s masopustem, kdy bylo více masa než chleba, převládaly o posvícení dobroty moučné, zvláště koláče a roháče.

U posvícenského oběda se scházela nejen celá rodina, ale i chasa a často i přespolní příbuzní a známí. U sedláka Martina Kovandy z Hradiště u Písku měli o posvícení nejprve dobrou staročeskou slepičí nudlovou polévku: Potom přinesla selka na stůl křenovou omáčku, hustou a sladkou, ze smetany vařenou, zažloutlou vajíčky a rozkrájenými nadrobno letošními ořechy. Každému – počínaje hospodářem – vložila na talíř jeho díl masa hovězího, libového a křehkého a doprostřed posunula pecen chleba vonného, čerstvě z vejraže před koláči ještě upečeného – samožitného. První hlad už pominul a jinou neděli byl by oběd ukončen, ale dnes ještě octla se na stole mísa knedlíků bílých, pšeničných, pěkně kynutých a houskou nadrobno nakrájenou proložených, za nimi přišlo zelí s ostrou vůní, až se sliny v ústech sbíhaly, a konečně velký pekáč – dlouhý, promaštěný už a zčernalý, na kterém v mastnotě ležela celá plec vepřová do červena upečená. Nebylo to všechno, protože selka zatím před každého postavila kupu koláčů – velikých i různého mazání: povidly, mákem, perníkem, tvarohem.

Jen o něco skromnější posvícenský jídelní lístek z Doubravska najdeme v Pamětech Františka Dědiny: Obědvalo se ve dvě i ve čtyři hodiny. Nejdříve byla nudlová nebo housková polévka, pak hovězí maso s vomachelem (bílým křenem) nebo rajskou, někdy také cibulovou omáčkou, potom přišla slepice nebo husa se zelím a husí drůbky se štrudlema. To se rozumí, že se načepovalo vědro piva (56 l). Nakonec se podávala krupicová kaše, ale ta byla už víc pro kratochvíli, hosti se jí malovali po tvářích, po uších a na čele – podle toho v jaké byli náladě. K večeři se podávala vepřová nebo skopová pečeně, pak jitrnice, nebo co kdo chtěl.

Večer probíhaly ve spolku „martinské tancovačky”, které bývaly i kostýmované a v programu byla např. „licitace martinského rohlíku“.

TRADICE SVATÉHO MARTINA

-Kdo byl svatý Martin – Proč končí husy na pekáči – O martinské huse – Kde se vzal v martinských pranostikách bílý kůň (brůna) – O martinských rohlíčcích – O věštění počasí z husy – Martinská koleda – Co je martínkování – Martinské ohně – Vyprávění babičky – básničky. to vše najdete ZDE