Spojení svatého Martina a husí se stalo tématem úsměvných legend a pověstí. Jedna z nich praví, že svatý Martin, který měl být jmenován biskupem, se z vrozené skromnosti před takovou poctou ukryl do husince. Husy svým kejháním Martinovu skrýš prozradily, což byl pádný důvod, aby skončily na pekáči. Druhá pro změnu uvádí, že husy svým hlučným kejháním rušily Martinovo kázání, a tak si svůj trest odpykávají na svatomartinské tabuli.

Nejpravděpodobnější vysvětlení, jak se martinská husa mohla dostat pod patronát sv. Martina a následně na naše pekáče je následující: jméno i vojenské povolání sv. Martina je spojené s římským bohem války Martem, který měl husy jako známé zachránkyně Kapitolu velmi v lásce. Touto cestou se opravdu sv. Martin mohl ve všech katolických zemích dostat ke svému opeřenému kejhajícímu ptáku. (E. Bass)

Českou verzi toho, jak se husí pečínka stala součástí svatomartinského posvícení vypravuje pověst (podle J. Svátka). Kníže Oldřich zabloudil jednoho dne v hlubokých křivoklátských hvozdech. Nemohl najít cestu, kterou by se dostal z hustého lesa. Po celodenním bloudění, utrmácený, vyčerpaný a vyhladovělý narazil na uhlíře. Uhlíř, který viděl, jak je Oldřich vyčerpaný, dovedl ho nejprve k sobě a nabídl mu pečenou husu se zelím. Nevěděl, že jeho host je český kníže. Po husí pochoutce se uhlíř s hostem rozloučil a vyvedl Oldřicha z lesa.

Na oplátku pozval kníže Oldřich uhlíře na návštěvu do Prahy. Uhlíř dorazil na Pražský hrad právě na svátek Martina. Kníže ho uvítal a pohostil stejně, tedy rovněž husou, a přikázal, že v ten den, 11. listopadu, se musí všude v Čechách podávat pečená husa. Můžeme tedy hovořit o knížeti Oldřichovi jako zakladateli „českého martinského posvícení“.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.